Atíša

Atíša Dípankara Šrí Džňána (Skt. Atiśa Dīpaṃkara Śrījñāna) beng. অতীশ দীপংকর শ্রীজ্ঞান tib. ཇོ་བོ་རྗེ་དཔལ་ལྡན་ཨ་ཏི་ཤ། známý jako Džowo či Džowodže byl zakladatel tibetského řádu Kadampa, jenž neměl dlouhého trvání. Narodil se v Bengálsku, byl synem zahorského krále a učil se u význačných tantriků, jakými byli Ráhulagupta, Maitrípa a Virúpa. Atíša studoval pod vedením více než stopadesáti duchovních učitelů, za nimiž cestoval od severu Indie až po ostrov Sumatru. Na Sumatře zůstal dvanáct let u svého duchovního mistra Serlingpy, od něhož obdržel ucelené poučení o pěstování schopností mysli, zaměřené k osvícení. Později byl opatem na velké klášterní univerzitě Vikramašíla v Indii a do Tibetu ho pozval Čhangčhub Ö ཇབྱང་ཆུབ་འོད། z království Guge. V pozvání stálo:

Tibet byl po dlouhou dobu zemí bez náboženství. Jsi-li touto osobou, za kterou tě pokládáme, totiž velkým učitelem a šiřitelem buddhismu, jistě nám přijdeš na pomoc. Jsem znavený člověk, žíznící po vodě vědění kanoucí z tvých rtů. S velkou netrpělivostí očekávám tvůj příchod.

Další opat univerzity si vymínil, že se Atíša za tři roky vrátí. Tibetská kronika Zrcadlo osvětlující královské rodokmeny zmiňuje, jak Atíša roku 1042 opustil Indii a přišel do Tibetu:

Byli potom vypraveni Cöndü Sengge z Gja a další, obtěžkáni zlatem, aby Džowa přivedli. Mnoha způsoby mu přednášeli žádost, aby se odebral do Tibetu. Džowo neměl na mysli pouze ty v Tibetu a v Ngari, kteří měli být obráceni na víru, ale také to, že to bylo v souladu s předpovědí ctihodné Táry, a tak se do Tibetu vydal.

Atíša a jeho žáci se usadili v prvním tibetském klášteře Tholig postaveném v Ngari, kde byl opatem slavný překladatel Rinčhen Zangpo རིན་ཆེན་བཟང་པོ།. Věnovali se tam korigování a revidování tibetských překladů buddhistických textů, a vyjasňování sporných míst. Po třech letech se na pozvání svého žáka Dom Tönpy vydal do středního Tibetu. Když se blížila doba slíbeného návratu do Indie, ukázalo se, že cesta přes Nepál je kvůli vnitřním nepokojům neprůchodná.

Atíšovi se zjevovala v rozhodujících okamžicích jeho života Tára a během meditace ho přiměla k tomu, aby se do Tibetu vydal. K přivolání Zelené Táry používal Atíša následující krátkou invokaci:

Jézun Pàgma Drólma Kyed Kyènno
Jìg Dàň Dúgňàl Gunlas Gyabdu Sòl

vysvětlení mantry

JÉZUN je zkráceně JÉZUNMA (ctěná paní). PÀGMA DRÓLMA je Árja Tára. KYED je oslovení "ty" KYÈN je vědět či rozumět. KYED KYÈN znamená tedy "Táro, ty mě znáš!" JIG jsou naše osobní obavy JÌG DÀŇ DÚGŇÀL je veškerý strach a utrpení včetně utrpení bytostí v samsáře DÀŇ je spojka DÚGŇÀL je utrpení GUN je veškerý LAS je z, od GYAB znamená zachránit SÒL žádat. Znamená to tedy "Žádám tě, abys mě zachránila před veškerým utrpením a strachem"

Atíša byl prvním reformátorem tibetského buddhismu a silně ho ovlivnil, zavedl celibát. Jeho příchod často označovaný jako druhé šíření buddhismu do Tibetu měl za cíl očistit tantrismus od různých odchylek a jejich stoupenců, kteří praktikovali tantru formy Vairóčany, zvanou Kunrig.

Atíšova krátká báseň Lampa na cestu k probuzení či Lampa ukazující cestu k osvícení skrt. bodhipathapradīpa tib. བྱང་ཆུབ་ལམ་སྒྲོན་ se stala vzorem Lamrim textů, popisujících stupně na cestě k probuzení, a zahrnují ho do studia všechny školy tibetského buddhismu. Srozumitelně v ní vysvětluje způsob, jak probudit naší zatím skrytou schopnost dosáhnout trvalého štěstí.

Nejlépe druhým pomůžeme tak, že je přivedeme k Dharmě.
Nejlépe tuto možnost využijí, když obrátí svou mysl k Dharmě

~ Atíša

Atíša jasně vysvětlil, že základem slibu a morální disciplíny v hínajáně je zřeknutí se ubližování druhým, zatímco základem cvičení morálky v systému mahájány je závazek jednat pro dobro všech bytostí. Jeho díla v rozsahu třicetjedna prací jsou u nás dostupné v rámci pražského exempláře tibetského Tandžuru.

Když se jeho význačný žák Atíši zeptal, jsou-li texty důležitější než instrukce učitele, Atíša odpověděl, že učitelova slova jsou mnohem důležitější než psané dílo. Byl to rozhodný krok, který běžně odděluje tantrické systémy, kde význam a úloha učitele jsou klíčové, od jiných.

Atíšův hlavní tibetský žák Dromtön Gjalwä Džungnä འབྲོམ་སྟོན་པ་རྒྱལ་བའི་འབྱུང་གནས་ (1005 ~ 1064), jehož ustanovil svým nástupcem, založil klášter Nyethang Drolma སྙེ་ཐང་སྒྲོལ་མ་ལྷ་ཁང་ ve vesnici Nyêtang nedaleko Lhasy a nechal ho zaplnit sochami Táry v životní velikosti. Klášter jako jeden z mála unikl ničení během kulturní revoluce. V tomto klášteře Atíša zemřel. Teprve roku 1978 byl jeho popel převezen do Dháky.

Z učení Atíši později mnoho čerpal Congkhapa.

V tibetském umění se vyskytuje jako prostý mnich s červenou špičatou čapkou pandity. Obvykle sedí v lotosovém sedu a ruce drží ve výši prsou v posunku roztáčení dharmačakry. Na stolku po jeho boku stojí malý čhörten, obsahující popel Atíšova učitele Suvarnadvípy. Na druhé straně je umístěná nádoba z tykve, která Atíšu charakterizuje jako indického áčárju.