Thajsko - buddhistická architektura

Nejstarší prvky buddhistické architektury jsou stúpy, obsahující tělesné pozůstatky Buddhy nebo posvátné předměty, jež používal, jako byla jeho miska a podobně. Nedostává-li se těchto věcí, pak jsou zde uloženy knihy z palmových listů, popsaných rozpravami, které učil. Většina důležitějších stúp je pozlacena, pokrytá čínskými dlaždicemi, nebo jsou udržovány čistě bílé. Jsou uctívány jako symbol Buddhy a stejně jako v případě soch Buddhy (mnichů, králů a princů) je o nich hovořeno s použitím uctivého označení ong. Toto uctívání stúpy je tradováno již od doby těsně po parinirváně Buddhy, kdy jeho pozůstatky byly rozděleny a umístěny do osmi hrobek, nad kterými byly vztyčeny královské slunečníky. Socha Buddhy je v každém watu umístěna na vysokém lotosovém trůně, v hlavním chrámu. Nejčastěji jsou zhotoveny z pozlaceného bronzu, jen výjimečně z ryzího zlata. Tyto symboly Buddhy (nemající v úmyslu zobrazovat jeho reálnou podobu) jsou stále zhotovovány ve velkém množství. Tradice představovat Buddhu v podobě sochy je asi 2 000 let stará.

Nejvíce uctívanou Buddhovou sochou v Thajsku je Smaragdový Buddha, umístěný v hlavním chrámu Velkého Paláce v Bangkoku. Tato socha je vyřezána z jednoho kusu zeleného nefritu a je stará několik set let. Hlavní socha Buddhy bývá umístěna v buat, to je v chrámu, který je určen především pro obřady Sanghy jako jsou vysvěcení, recitováni Pátinokkhy, žádání si napomenutí, atd. Budovu lze poznat podle osmi kamenných sloupků, rozmístěných od sebe v určité vzdálenosti kolem budovy, většinou volně postavených, výjimečně připevněných ke zdem. Ze všech posvátných budov na pozemku kláštera je tato nejpoužívanější a jsou v ní umístěny nejcennější věci, jež jsou vystaveny na oltáři před hlavní sochou Buddhy. Hlavní socha Buddhy je obvykle doprovázena sochami dvou nejvýznamnějších Buddhových následovníků: Šáriputry a Mahá Maudgaljájany.

Některé waty mají jeden nebo více vihár, přesněji nazývaných Buddha-vihára. Některé jsou obzvláště velké a je v nich umístěna socha Buddhy, které je prokazována veliká úcta. Většina watů slučuje toto s buatem, a má jiný druh budov, která se nazývá sala. Jak buat, tak vihára, jsou postaveny z cihel (výjimečně z kamene) na ornamenty zdobených základech. Sala má většinou dřevěnou konstrukci, která je podepřena silnými trámy. Bývá používána k velkým shromážděním laiků o svátcích, kdy přicházejí a přinášejí jídlo mnichům, zavazují se k dodržováni Osmi předpisů a naslouchají výkladům Dharmy. Tradiční thajský mnišský příbytek, nazývaný kuti je většinou postavený na dřevěných nohách a je celý ze dřeva, nejčastěji teakového. V thajském klimatu, pokud se o něj dobře pečuje, vydrží 200-300 let, což je poměrně dlouhá doba. Bhikšové mívají ve svém 'pokoji' malé sošky Buddhy a oltář, který je hlavním bodem jejich koncentrace, před spánkem a po probuzení. Menší pokoj nebo veranda jsou často obydlím pro chlapce, kteří byli svěřeni do jeho péče rodiči, přejících si, aby jejich děti byly vzdělávány v klášterní škole, a aby se naučily od mnicha správnému jednání.