Čtyři vznešené pravdy

Čtyři vznešené pravdy jsou základem Buddhova učení.

1. vznešená pravda o utrpení

Světské bytí je neuspokojivé, strastiplné utrpení.

2. vznešená pravda o vznikání utrpení

Příčinou utrpení je žádostivost, spojená s rozkoší a lpěním na smyslových rozkoších.

3. vznešená pravda o zaniknutí utrpení

Utrpení je možné učinit konec úplným zničením a zaniknutím právě této žádostivosti.

4. vznešená pravda o stezce, vedoucí k zaniknutí utrpení

Je to tato Ušlechtilá osmidílná stezka.

Buddha pravil ve své první rozpravě, že první pravda má být plně pochopena, druhá pravda má být opuštěna, třetí pravda má být uskutečněna a čtvrtá pravda má být rozvíjena. Když Buddha učil čtyřem ušlechtilým pravdám, napřed identifikoval pravou strast, její zdroje, ustání a cesty, a potom řekl:

Strasti je třeba poznat, ale není co poznat. Zdrojů strasti je třeba se vzdát, ale není tu čeho se vzdát. Ustání je třeba uskutečnit, ale není tu co uskutečnit. O cestě je třeba meditovat, ale není tu o čem meditovat.

~ Buddha Šákjamuni

Ačkoli mezi čtyřmi ušlechtilými pravdami existují faktory, které je třeba konvenčně poznat, vzdát se jich, uskutečnit je a meditovat o nich, není v poslední instanci co poznat, čeho se vzdát, co uskutečnit a o čem meditovat. Z hlediska nejvyšší skutečnosti je to všechno mimo činnost. Všechno má v prázdnotě od inherentní existence stejnou chuť. Buddha tak stanovil perspektivy dvou pravd - konvenční pravdu a nejvyšší pravdu.