Dharma

pojem Dharma vyjadřoval původně to, co drží pevně, tedy zákon, řád, právo. V jiné rovině postihuje Dharma pravidla, předpisy, zákazy a povinnosti především v etickém aspektu, tj. jako mravní zákon vypovídající o tom, co je dovolené, správné a prospěšné. V množném čísle se tohoto pojmu užívalo v nejstarší buddhistické filosofii pro věci nebo základní složky světa jevů, jak jsou vnímány myslí. V těchto složkách se jeví Dharma (v původním smyslu) jako přírodní a světový zákon o věčném vznikání a zanikání. Původním pálijským termínem pro buddhismus je Dhamma.

Dhamma je to, co opravdu je. Je to učení o skutečnosti. Je to prostředek osvobození od strasti a vysvobození samotné. Dhamma existuje od věčnosti, ať už buddhové vznikají nebo ne. Ale právě buddha si uvědomuje tuto dhammu, jež zůstává vždy skryta nevědoucím očím lidí, dokud nepřijde probuzený buddha a soucitně ji světu neodhalí.

Buddha Šákjamuni hlásal vesmírný zákon věčně proměnlivého existenčního procesu a v tomto významu překládáme Dharmu jako učení, nauku, systém. Jelikož Dharma je pravou naukou a nepostihuje pouze zákon sám, nýbrž i to, co je jeho podkladem a co v sobě také zahrnuje, mohli bychom interpretovat Dharmu jako pravdu nebo spravedlnost. Praktikovat Dharmu v podstatě znamená napodobovat buddhy a bódhisattvy minulosti.

Dharma existuje objektivně, nezávisle na lidské vůli či chtění. Proto buddhismus není nijak závislý na víře, jak ji chápe např. křesťanství. Buddha Dharmu různým způsobem vysvětloval, nikdy však necítil potřebu jí zdůvodňovat nebo dokazovat. Ten, kdo dosáhl cíle a sám nazíral pravdu, nepotřeboval již důkazů.

Jak se projevuje to, že někdo obdržel učení nejvyšší Dharmy a praktikuje je?
Každý, kdo nauky vyslechl a vstřebal, se stává umírněným a dokáže se lépe ovládat.

~ Düdžom Rinpočhe

Pomocí Dharmy můžeme dovést všechny bytosti k dokonalému buddhovství. Proto je nezbytně nutné, abychom ve chvíli, kdy učení obdržíme, netrpěli obvyklými nedostatky v přijímání učení, které by nám mohly zabránit v jeho jasném pochopení:

• třemi chybami
• šesti nečistotami
• pěti špatnými způsoby

Dharma je druhým ze tří útočišť, ke kterému se vedle Buddhy a sanghy uchylují buddhisté. Díky Dharmě dospěje člověk k pohledu na věci, jak skutečně jsou. To ho osvobozuje od zkušeností, od nichž by se chtěl osvobodit, například od zklamání, žalu, bolesti, úzkosti, zkrátka prožitků, které se řadí pod pojem dukkha. Jak popisuje Triśaraṇa­gamana, přijetím útočiště u tří klenotů člověk uznává Dharmu.

Dharma je sanskrtské slovo znamenající držení. Pojímáno široce může se toto slovo vztahovat ke všem jevům, protože každý jev si podržuje svou vlastní entitu. Avšak v kontextu Dharmy a světa se Dharma vztahuje k jakékoliv praxi, která zadržuje od osoby, jež se jí soustavně věnuje, nějaký specifický děs. Toto zadržování či ochrana se může vztahovat na utrpení, jež je následkem, nebo na příčiny těchto útrap, škodlivé emoce. Usilujeme o ovládání mysli a praktiky, jimiž je mysl ovládána, jsou Dharmou. Zadržují od nás dočasně děs a v delším časovém úseku zadržují také nás od děsivých nebo špatných situací, které by vznikly tím, že by nastoupily škodlivé emoce.