Milaräpa

Milaräpa རྗེ་བཙུན་མི་ལ་རས་པ (Milarepa) se narodil v kraji Gungthang ve Východním Tibetu a prožil šťastné dětství. Když mu bylo sedm let, jeho otec zemřel a začaly problémy. Otec totiž před smrtí svěřil péči o majetek bratrovi a švagrové. Dohodnul se s nimi, že jakmile Milaräpa dospěje, všechno mu předají. Místo toho ale strýc začal s majetkem zacházet, jako kdyby ho přímo vlastnil. Milaräpu, jeho malou sestru i jeho matku nutil, aby celý čas pracovali pro něho a krmil je za to jako psi. Když Milaräpa konečně dosáhnul patnácti let, prodala matka svůj kousíček půdy a sezvala všechny příbuzné na hostinu. Po obědě povstala, znovu přečetla manželovu závěť a vyzvala svého švagra s manželkou, aby Milaräpovi vrátil, co mu náleží. Švagr však prohlásil, že před mnoha lety bratrovi půjčil veškerý majetek, a že tedy nic nedluží ani Milaräpovi, ani jeho matce. Poté donutil matku s oběma dětmi odejít. Lidé z vesnice je příliš nelitovali, spíš se jim vysmívali.

Jednou se Milaräpa vrátil domů z nějaké oslavy v povznesené náladě a matku to rozlítilo. Vmetla mu do tváře hrst popela, udeřila ho holí a pak omdlela. Jakmile jí s pomocí sestry vzkřísili, vymyslela matka plán: syn se stane mágem a proklaté příbuzné zničí kouzly. A tak se Milaräpa vydal na cestu, aby hledal učitele, u něhož by se naučil černému umění. Na rozloučenou mu matka řekla: "Tvá vůle musí být nezlomná. Jestliže se vrátíš, aniž by vesnice pocítila tvá kouzla, já, tvoje stará matka, se před tvými zraky zabiju". Po dlouhém putování našel Milaräpa kouzelníka, ten mu ale nevyhovoval. Vypravil se proto za dalším a po dlouhých měsících horlivého a vysilujícího studia byl konečně zasvěcen do magie.

O něco později na svatbě svého nejstaršího syna hostil strýc v Milaräpově vesnici zástupy lidí. V tu chvíli z dálky zapůsobila zlá moc a dům se zřítil. Zemřelo 35 lidí. Matce to ale stále nestačilo. Milaräpa od ní dostal dopis, ve kterém ho prosila, aby poslal na vesnici krupobití, a tak se i stalo. Nedlouho na to Milaräpu začaly trápit výčitky svědomí. Rozhodnul se skoncovat s magií a vydává se hledat mistra, který by ho vedl k mystické moudrosti. Po různých příhodách se konečně objeví Marpa, překladatel sanskrtských textů, jenž měl vizi Milaräpova příchodu. Marpu a Milaräpu od této chvíle pojí vztah učitele a žáka. Milaräpa se mu odevzdal duší, tělem, myšlením i skutky.

Marpa mu přikáže postavit několik domů a poté mu řekne, aby je zboural. Nechává ho stavět věže, a pak je dá nehotové strhnout. Obelhává ho, zraňuje, odhání a volá nazpět, vysmívá se mu. Občas změní tón a pochválí ho, ale i to se jeví jako posměšek, protože vzápětí začíná nové trýznění. Nakonec po mnoha peripetiích, po dvou útěcích od nelítostného mistra a dvou návratech, se Marpa rozhodnul předat Milaräpovi tajné nauky, o které tak prosil. Hned poté se Milaräpy zmocnila touha znovu spatřit matku. Vrátil se proto do své vesnice, rodný dům byl ale v troskách a z maminky zůstaly jenom bílé kosti. Milaräpa naplněný lítostí se uchýlil do horské jeskyně rozhodnutý praktikovat Šest jóg Náropy, která získal od Marpy. Díky cvičení Jógy vnitřního tepla mohl být oděný pouze bavlnou.

Milaräpa měl přízvisko Račhen neboť měl ve zvyku odívat se pouze tenkou bavlněnou tógou, a to i v extrémních podmínkách nadmořské výšky šest tisíc metrů. To bylo možné díky praxi tummo ze Šesti jóg Náropy. Milaräpovi se podařilo svést energie do jediného kanálu; nejprve do pravého, potom do levého a nakonec do centrálního. Podle této události byly na místě také pojmenovány tři jeskyně, ve kterých Milaräpa praktikoval. Během praxe v centrální jeskyni nakonec dosáhl plného poznání mahámudry. Mohl se rychle dostat na jakékoliv místo v Himálajích a již nebyl svým tělem žádným způsobem omezován.

Každý den omezoval svou potravu, až se nakonec živil jenom kopřivami. Uplynula léta a Milaräpa dosáhnul probuzení. Jeho věhlas se rozšířil a lidé za ním přicházeli, aby naslouchali jeho mystickým zpěvům, jež vystihovaly hloubku nauky. Například když vyšel jednoho dne z jeskyně, rozbila se mu konvice, ve které si vařil kopřivy. To Milaräpa zbásnil na téma nestálosti věcí. Po devíti letech odloučení začal k sobě brát žáky. Ke sklonku života se rozhodnul vrátit mezi lidi. Jeden slavný učenec, který tehdy Milaräpovi poskytnul při jeho cestě přístřeší, se urazil, protože mu starý bláznivý poustevník projevoval málo úcty. Dal proto Milaräpovi napít jed. Tak se stalo, že jako čtyřiaosmdesátiletý opustil svou fyzickou schránku a zanechal po sobě osm "velkých" a třináct "malých" žáků. Nejznámější z nich byli Gampopa, Dordže Dagpo, Šiva Ö Repa.

Před několika lety jsem se v severním Nepálu setkal s lidmi z Kjirongu, kteří dříve žili blízko Milaräpova kláštera. Uprchli odtud, ale vyprávěli mi, že Milaräpovy poustevny nebyly zničeny. Když dorazili rudí gardisté na své pustošivé výpravě ke klášteru Kjirongu, rozložili svůj tábor v údolí pod klášterem, aby mohli hned z rána začít s rozbíjením. V noci ale přišla bouřka a voda zaplavila celé údolí. Řeka vystoupila z břehů a zabránila gardistům v přístupu ke klášteru. Tímto božským řízením zůstal Dagkar Taso ušetřen.

Milaräpa - vybrané písně

Když se podívám na samsáru, na nepřítele,
nejprve se mi jeví jako radostná zkušenost.
Později se tato zkušenost stane klamnou.
Konečně pochopím, je to žalář, bez úniku.
Rozsáhlost samsáry nemá již moc nade mnou.

Když se díváš na svou lásku,
spatříš v ní podobu smějící se bohyně.
Později se však stane zlomyslnou ženskou.
Nakonec je démonkou s černou tváří.
Touha po milence je neštěstí.

Když se podíváš na své dítě,
zdá se ti, že se podobá mladému bohu
mluvícímu mléčnými ústy.
Když však vyroste, bude z něj daleký příbuzný.
Konečně je tvým nepřátelským věřitelem.
Je velkou chybou krmit nevděčného nepřítele.

Když prohlížíš své bohatství,
zprvu ho považuješ za vzácný drahokam.
Poté se ti zdá, že bez něj nejsi ničím, bez úspěchu.
Posléze jsi jako včela shromažďující med.
Všechno, co jsi bolestně nakupil,
druzí ti odeberou.
Přemýšlej o tom a cvič Dharmu.

V jedné chvíli jsem měl konvici,
a už ji nemám!
Tato zanedbatelná událost ozřejmuje
celý zákon nestálosti
a ukazuje nám,
v jaké situaci se člověk nachází.

V okamžiku, kdy se roztříštila,
se konvice, jež bývala mým bohatstvím,
stala lamou
a velkolepě promluvila
o nevyhnutelné nestálosti věcí.