Tajemný Tibet

Karel Beba

Není jistě možné, aby Tibet, žijící v době asi tak našeho Přemysla Otakara, vkročil do socialismu už zítra. V zásadě ovšem vítězství socialismu v Tibetu možné je. Záleží však velice na způsobech; násilné vnucování a lámání věcí přes koleno, to jsou metody, které čínští političtí pracovníci zcela zavrhli. Za hlavní metodu se považuje: exempla trahunt. V praxi se tento postup již nejednou osvědčil, hned na příklad co se týče ula. Když roku 1951 Čínská lidová osvobozenecká armáda začala od severu a od východu proudit do Tibetu, tibetští nevolníci se hrozili, neboť za mandžuských císařů i kuomintangských generálů požadovalo čínské vojsko bezplatnou transportní službu, což pro Tibeťany znamenalo v mnoha případech úplné zakrvácení. K jejich obrovskému překvapení však tato nová čínská armáda odmítla jakoukoli bezplatnou úsluhu a za každou, byť sebemenší službičku přesně, až puntičkářsky platila. Její vojáci nechtěli zadarmo ani misku čaje a samo sebou ani pomoc při dopravě. Zahynul-li jak či mul ve službě pro armádu, vyplatil hospodář jednotky majiteli dobytčete do haléře plnou náhradu. Nebylo ani řeči o tom, že by si voják či důstojník Čínské lidové osvobozenecké armády dal vyprat či zašít své svršky do některé rodiny a že by za to nezaplatil v penězích či potravinách, podle toho, co domácí lidé potřebovali víc. Vojáci dodržovali prostý princip nutnosti úhrady za vykonanou práci a uskutečňovali ho v každodenní praxi.