anátman

„ne-já“ (Páli: anattá) (Skt. anátman) anátman je poslední ze tří charakteristik existence. Učení o neosobnosti říká, že ani uvnitř tělesných a mentálních jevů existence, ani mimo ně nemůže být nalezeno nic, co by mohlo být považováno v konečném smyslu za o sobě existující skutečnou věc, ego, duši nebo jakoukoli stálou podstatu. Bez pochopení této ústřední nauky není skutečné poznání buddhismu vůbec možné. Je to jediná skutečně specifická buddhistická nauka, s níž stojí a padá celá struktura Buddhova učení. Všechny ostatní části buddhistického učení lze více či méně nalézt v jiných filozofických systémech a náboženstvích, ale učení o neosobnosti vyložil jasně a úplně pouze Buddha. Kdo nepronikl neosobnost veškeré existence a neporozuměl, že ve skutečnosti existuje jen sám sebe pohlcující proces vznikání a zanikání tělesných a mentálních jevů a že uvnitř tohoto procesu nebo mimo něj není žádné oddělené já, ten nebude schopný pochopit Čtyři vznešené pravdy. Bude si myslet, že to je jeho já, jeho osoba, která prožívá utrpení, která činí dobré a zlé skutky a která se zrodí podle těchto skutků. Bude si myslet, že je to jeho osoba, která vstoupí do nirvány a která kráčí po Ušlechtilé osmidílné stezce.