bódhičitta
Myšlenka osvícení བྱང་ཆུབ་ཀྱི་སེམས་ (Skt. bodhicitta) बोधिचित्त z relativního hlediska inspirace a odhodlání dosáhnout dokonalého buddhovství za účelem osvobození všech bytostí od samsáry, z absolutního hlediska prázdnota neoddělitelná od soucitu a překračující veškeré koncepty. Výraz bódhičitta má mnoho významů a záleží na tom, zda se používá v kontextu súter nebo tanter.
Člověk postižený žízní svou žízeň utiší, napije-li se vody, ale na pití musí mít nádobu. Podobně hlavním účelem dosažení buddhovství je snaha přimět všechny vnímající bytosti k tomu, aby se osvobodily od strasti a jejích příčin. Ale pro to musí člověk nejdříve dosáhnout buddhovství. Mysl naplněná takovým myšlenkovým motivem, rozhodnutá dosáhnout probuzení, se nazývá bódhičitta.
Bódhičitta nemá začátek ani konec, odpočívá ve věčném klidu. Je osvobozena od bytí či nebytí, mocná. Je nerozdělena v Prázdnotě a univerzálním soucitu.
Nejen člověk sám, ale všechny vnímající bytosti jsou postiženy strastí. Musíme myslet nejen na své vlastní blaho, ale i na blaho všech. Naše myšlenky a činy by měly být altruistické. Nemluvě o bytostech vyšší úrovně, dokonce i nejnižší stvoření zakoušejí utrpení a neštěstí, a proto se mu vyhýbají.
Duševní strast souží bytosti vznešené,
~ Árjadéva
tělesná strast souží bytosti nízké.
Duševní a tělesná strast
věčně hubí tento svět.
Živoucí bytosti touží po míru a štěstí a chtějí se strasti vyhnout. A přece jsou bezmocné, protože nevědí, jak hledat štěstí a jak se strasti zbavit. V kontextu této všeobecné bezmoci musí člověk tvrdě pracovat, aby bytosti odloučil od toho, co je příčinou jejich utrpení, a uvedl je do štěstí a pohody. Je samozřejmé, že má-li se odstranit strast a dosáhnout štěstí, musí bytost sama vyvíjet úsilí, aby odstranila příčinu své strasti a určila příčinu svého štěstí. Kromě této cesty neexistuje žádná jiná.
Hříchy nemohou smýt dokonce ani všichni buddhové.
~ Buddha Šákjamuni
Ruka nemůže smazat strast živých bytostí.
Znalost se nemůže tělesně přenést z jednoho na druhého.
Vykořenit strast může pouze neomylná pravda samotné Dharmy
Strast nelze odstranit dotykem ruky, jako se pach smývá vodou a bolest se utiší vytažením trnu. Není ani možné, aby Požehnaný fyzicky přenesl své intelektuální znalosti na jinou bytost. Kudy tedy vede cesta ven? Buddha říká: „S pomocí znalosti, že existuje nic, překonáte povodeň“. Bytosti je možno osvobodit od soužení tím, že jim někdo ukáže věci, které mají provádět, a věci, od kterých mají upustit. Jedině Buddha je tou bytostí, která může ukázat dokonalou cestu a přizpůsobit své učení zvláštní mentalitě, schopnosti a tělesnému zdraví jedince. Takže z toho nutně plyne, že nevyhnutelným předpokladem pro spasení všech živých bytostí je dosažení buddhovství.
Stejně jako je rozdíl
~ Šántidéva
mezi přáním cestovat a skutečným cestováním,
moudrý musí rozlišovat
mezi dvěma odlišnými úrovněmi bódhičitty.
Ve skutečnosti existuje dvojí ustavení bódhičitty, a to záměru a jednání. Bódhičitta záměru spojená s meditací o čtyřech nezměrnostech, je založena na přání cestovat do jiné země. Bódhičitta jednání spočívá v opravdovém jednání bódhisattvy díky postupném cvičení v páramitách.
Pojem bódhičitta ve vnitřních tantrách a především v dzogčhenu označuje prvotní stav jedince, od počátku čistý a dokonale obdařený všemi kvalitami, což odpovídá absolutní bódhičittě v tradici mahajánových súter. O výcviku mysli praxe bódhičitty pojednává Osm veršů Langri Thangpy.
