skandha

jednotlivé složky bytosti, které jsou podstatou individuality. Buddhismus rozlišuje pět skandh:

1. tvar (skupina tělesnosti)
2. cítění (skupina pociťování)
3. vnímání (skupina vnímání)
4. tvoření (skupina mentálních formací)
5. vědomí (skupina vědomí)

Šest bytostných složek vědomí je obsaženo ve skanze vědomí (vidžňána). Prvních pět je založeno na smyslových schopnostech, zatímco vědomí mysli slouží k rozlišování a posuzování objektů. K těmto šesti pak škola čittamátra neboli jógačára přidává vědomí znečištěné vášněmi, keré rozvíjejí přijímání a odmítání, a tím i utváření karmy a základní vědomí, kde jsou nahromaděna semena činů, což dohromady dává osm vědomí.

Vzájemné závislosti skandh jsou popsány v sútře Madždžhima-nikáji pálíjského kánonu, kde se praví: „Cokoliv je pociťováno, vnímáno a mentálně utvářeno, spolu souvisí. Jedno od druhého nelze oddělit a ukázat jejich rozdílnost. To, co člověk cítí, to vnímá, a co vnímá, toho si je vědom.“

Je to stejné jako barvy duhy: jsou od ní odlišné, nemohou však být od ní odděleny, jsou sice vnímány smysly, přesto však nemají vlastní samostatnou existenci (stejně tak duha jako celek).

To, co se nazývá existencí jednotlivce, není ve skutečnosti nic jiného než pouhý proces těchto mentálních a tělesných jevů - proces, který trvá od nepaměti a který bude pokračovat po nepředstavitelně dlouhou dobu i po smrti. Těchto pět skupin ale netvoří jednotlivě ani společně žádné nezávislé já či osobu (attá) a ani mimo ně nelze nic takového nalézt. Proto se ukazuje přesvědčení o takovém já, které má být skutečné v absolutním smyslu, jako pouhá iluze.