Kambodža

Kambodžské království, zkráceně Kambodža leží zhruba ve středu poloostrova Zadní Indie. Má celkovou rozlohu 181 050 km². Hlavní řekou Kambodže je Mekong, protínající její území v délce 500 km. V jeho korytě leží několik ostrovů. Nejstarší písemné známky o říši rozkládající se široko po obou stranách dolního toku Mekongu až k jižnímu mořskému pobřeží pocházejí od starých Číňanů. Poselstva od čínského dvora tam dorazila poprvé někdy na počátku 3. století a ve svých záznamech jmenují tuto říši Funan. Je to přepis domácího názvu, jehož původní podobu dnes lingvisté identifikují jako Baphnom.

Při územní rozlehlosti státu, potížích, které vzájemnému styku kladlo samo přírodní prostředí, i při úrovni dopravních prostředků tehdejší doby, kdy se dávala raději přednost spojení po moři, je pochopitelné, že okrajové země závislé na Baphnomu měly značnou míru vnitřní samostatnosti a že někdy spojení s centrem říše bylo úměrné jejich přístupnosti. V průběhu 5. století začal mezi nimi nabývat na významu sousední státní útvar na severní hranici, který se nakonec zcela vymanil z nadvlády Baphnomu a pro nějž se v čínském podání dochovalo jméno Čenla. Byla to Kambodža, země starých Khmerů. V prvních dobách existence státu byly chrámy hinduistické. Šivaismus byl na královském dvoře vystřídán višnuismem a ještě později buddhismem, střídavě v mahájánové a hínajánové formě.

Buddhismus přišel do Kambodže z Indie někdy ve 12. století. Buddhistů je zde asi 90%. Na různých místech Kambodže se podařilo identifikovat cihlové základy dřevěných staveb a bylo odkryto několik svatyní, které jsou vytesány po indickém zvyku ve skalních jeskyních. Pozdějšímu baphonskému umění se připisuje i několik raně buddhistických soch s patrnými stopami vlivu guptovské sochařské školy. Za časů krále Džajavarmana VII. buddhismus prostoupil život na královském dvoře a poprvé byla buddhistickému učení zasvěcena i ústřední svatyně. Nespornou pečeť buddhismu najdeme i na chrámových skulpturách a světských stavbách této doby. Jsou to zejména figury buddhů nebo bódhisattvy Avalókitéšvary, v Kambodži nazývaného Lókešvára a zobrazovaného obykle jak stojí na lotosu nebo se čtyřmi tvářemi zahleděnými do čtyř světových stran.

Buddhismus postupně pronikal do všech vrstev společnosti. Stalo se zvykem, že každý mladý muž nejméně na tři měsíce vstupoval do řad bonzů. Charakteristikou života bonze je střídmost. Jídlo získává žebrotou vždy o sedmé hodině ranní. Darované jídlo nemá právo posuzovat. Jí jen dvakrát denně, musí se o potravu rozdělit se vším živým kolem sebe: ulít mouchám a předhodit kočkám a psům. Přitom nesmí ublížit ani hmyzu. Jedenkrát ročně dostává bonz slunečník, opánky a šat. Smí vlastnit jen osm věcí: například oděv, misku na jídlo, opasek, břitvu, jehlu a sítko na vodu. Je předepsána osobní čistota i čistota obydlí. Čistá má být i mysl, zaměřená jen na otázky náboženství. V roce 1947 byl bonzem i princ Norodom Sinahuk, někdejší představitel státu.

stovky mohutných chrámů říše Angkor

Vzestup angkorského umění nastal kolem 9. století. Dějiny hlavního města začínají rituálem zasvěcení, který provedl král Džajavarman II. Založení Hariharálaje znamenalo vznik prvního osídlení na území, které se mělo stát říší Angkor. Jeho nástupce Džajavarman III. vystavěl Prey Monti, ale až Indravarman I. byl prvním z řady velkých panovníků, kteří budovali skutečné monumentální památky. V roce 877 znamenaly práce na umělém ostrově u chrámu Lolei počátek vodní architektury, založené na tvorbě umělých vodních nádrží. V době smrti krále Indravarmana se khmerské panství rozšířilo daleko na sever až k Ubonu v Thajsku a na jih až k Phnom Bayangu, v jižním cípu Kambodže.

Khmerové na Angkorské pláni využili jejích zvláštních přírodních vlastností a vytvořili z mnoha nádrží, kanálů a rýžových políček neuvěřitelné vodní dílo. Khmerští králové se inspirovali indickými koncepty královského úřadu i místním kultem zbožnělých předků a duchů a na rozloze 400 km² vystavěli stovky mohutných chrámů. Kolem 9. století se začal stavět nejznámější chrám Angkor Vat, který je několik kilometrů vzdálený od obrovského komplexu opevněného města Angkor Thom.

Angkor Thom je jiný než všechny ostatní památky na minulost v jihovýchodní Asii. Přes absorbování cizích vlivů si khmerské umění dokázalo uchovat svůj osobitý základ. Nejslavnější období khmerských dějin, období angkorské civilizace, se počítá asi od 8. do 14. století našeho letopočtu. V této době vzniklo nedaleko dnešního Siemreapu na ploše asi padesáti kilometrů čtverečních královské město, obklopené umělými vodními nádržemi, ohraničené mohutnou zdí, nad kterou do dálky vyhlížely gopury, dosahující výšky osmdesáti metrů.

velké město Angkor Thom

Angkor Thom chráněný masivními hradbami ohraničující čtvercový prostor o délce strany tři kilometry kdysi obýval asi milion lidí. Žil v něm královský dvůr, tedy kněží a vysocí úředníci. Pro obyčejné lidi bez postavení bylo vyhrazené místo za hranicemi opevnění. Kolem celého komplexu Angkor Thom se ve vzdálenosti sto metrů táhne příkop široký čtyřicet metrů a šest metrů hluboký. Na vnitřní straně osmimetrové zdi je asi patnáct metrů široký bastion s ochozem. Na každém ze čtyř rohů je malý chrám, zvaný Prasat Chrung, z jehož stél se dozvídáme historii výstavby města. Obrana Angkor Thom byla založena na charakteru opevnění i na systému ochranné symboliky spojené s komplexem. Původně hinduistická symbolika byla později posílena buddhistickým symbolismem.

Chrám Bayon

Bayon postavený někdy ve 12. století jako hlavní chrám komplexu Angkor Thom byl dlouho považován za hinduistickou svatyni, až v roce 1925 byl určen jako buddhistický. Zdi samotného Angkor Thom tvoří vnější val tohoto chrámu, který je rozložen ve třech úrovních. Stojí zde více než dvěstě tváří Avalókitéšvary, který hleděl do všech světových stran a bděle chránil khmerský lid. Osm kaplí znázorňuje kruh práva, který se skládá z osmi paprsků symbolizujících Ušlechtilou osmidílnou stezku. V tmavé cele chrámu Bayon byla socha Buddhy sedícího na klubku hada Mucilindy, který svými sedmi hlavami chránil Buddhovu osvícenou hlavu. V době znovuobnovení kultu bráhmanismu byla socha rozbita na kvádry a použita do základů. V roce 1933 byla objevena, znovu sestavena a uložena na východ na terase jižního Khleangu.

Chrám Baphuon

Chrám Baphuon stojí dvěstě metrů od severozápadně od Bayonu a kdysi označoval centrum hlavního města, které zde stálo před vybudováním Angkor Thomu. Opěrná zeď na západní straně chrámu byla v 16. století přetvořena do šedesát metrů dlouhého reliéfu v podobě ležícího Buddhy. Před občanskou válkou v zemi byl během rekonstrukce chrám rozebrán na jednotlivé kusy, ale veškeré záznamy byly během řádění Rudých Khmerů zničeny. Zůstalo jenom 300 000 kusů kamenů, které bylo potřeba složit zase na původní místo. Po letech intenzivního výzkumu se Baphuon podařilo částečně obnovit.

Kromě Angkor Vatu, obnoveného v 16. století khmerským královským dvorem byly chrámy Angkoru po mnoho staletí ponechány džungli. Většina chrámů je postavena z pískovce, který při dlouhém kontaktu s vlhkostí měkne.

Vzbuzuje opravdu údiv, jak se tropická džungle dokázala zmocnit opuštěné metropole, jak si ji dovedla ubránit a ukrýt, aby ji pak vskrytu, beze spěchu, ale bez nejmenší naděje na únik mohla rozrušit, pohltit a strávit. Zarostly ulice, volná prostranství a pole, vodní nádrže, kanály i hráze. Ve vlhkém šeru nesčetných lesních velikánů a v hustém příkrovu lián hnily a ztrouchnivěly na prach prosté chatrče stejně jako vzácné dřevěné konstrukce královských a šlechtických paláců. Zetlely jemné řezby ve vonném dřevě, rozvalily se hliněné stavby a pálené tašky barevných střech, a jako odešlo vše živé, zmizelo i vše, co život připomínalo.

Aby Angkor mohl být prozkoumán, musel být napřed osvobozen. Desítky let zde pracovaly stovky párů rukou, aby proklestily cestu hustým porostem k jednotlivým stavbám. V nejrůznějších částech Kambodže i v sousedních oblastech okolních zemí bylo postupně objeveno asi tisíc větších i menších kamenných a cihlových památníků. Boj o jejich záchranu byl dlouhý, tvrdý a není vlastně skončen dodnes. I když Angkor přestal být v dalším průběhu dějin hlavním městem Kambodže, nebyl nikdy zcela zapomenut. Angkor Vat byl přeměněn na buddhistický klášter a zůstal populárním náboženským místem.