Indie

Druhá nejlidnatější země na světě Indie se rozkládá na Indickém subkontinentu v jižní Asii. Území Kóšalska i Magadhska tvořila původně kmenová teritoria, na nichž postupně zakořenila monarchistická forma státní moci. První z nich, Kóšalsko, získalo na počátku 6. století př. n. l. převahu nad slabšími sousedy a zahájilo sjednocovací proces, který o třista let později dokončil maurjský vládce Ašóka. Mnoho událostí z Buddhova života potvrzují Ašókovy sloupy s nápisy. V Lumbiní stojí sloup připomínající Buddhovo narození, v Sárnáthu je další krásný sloup s velkolepou lví hlavicí, dnes používanou jako státní znak Indie. Tento sloup přesně označuje místo, kde Buddha Šákjamuni v 6. století př. n. l. poprvé vyložil Dharmu pěti asketům.

Buddha po svém probuzení v Bódhgaji dlouho rozmýšlel, zda si má své poznání základních pravd života nechat pro sebe, nebo se o ně podělit s ostatními. Nakonec rozhodl, že je jeho povinnost dopomoci k duchovnímu probuzení co největšímu počtu lidí, a odešel do Sárnáthu u města Váranasí; tam pobývalo tehdy pět asketů kteří byli kdysi jeho společníky při hledání cesty k pravdě. Jim pak vyložil jako svým prvním učedníkům v této rozpravě zálkadní myšlenky svého učení.

Buddhismus se době Ašóky stal vedoucím učením v té části Indie, kterou magadhský panovník spravoval. Už tehdy byly položeny základy velkých klášterů v Nálandě a Takšašile, které byly centrem vzdělanosti během dalších století. Byly to kláštery, které pojaly několik tisíc mnichů, měly rozsáhlé knihovny a veškerou péči panovníků. Za těchto příhodných podmínek se v pozdější době část mnichů odklonila od asketického způsobu života a pojala do svého učení i některé tantrické prvky.

místa v Indii spojená s Buddhovým životem

Hlavní pozornost buddhistických poutníků z celé Asie se v Indii soustřeďuje především na místa spojená s Buddhovým životem a předáváním Dharmy - jsou to Buddhovo rodiště v Lumbiní nebo Bódhgaja, kde dosáhnul probuzení, tady stojí Mahábódhi. Celá východní část severní Indie až po hranice Západního Bengálska, vydávají svědectví o Buddhově působení a pozdějším rozmachu buddhismu.

Buddhistické stavby jsou nejstaršími architektonickými památkami nacházenými na indickém území, protože bráhmanismus ani raný hinduismus ještě svým bohům žádné chrámy nestavěly a světské budovy byly vesměs z netrvanlivého materiálu, dřeva, bambusu, a nepálených cihel, které v indickém podnebí dlouho nevydržely. Ašóka zavedl jako stavební materiál kámen. Pro relikvie Buddhy se postupně stavěly stúpy. Čínský poutník Süan-cang 玄奘, který navštívil Indii na počátku 7. století n. l. se zmiňuje o více než osmdesáti stúpách a klášterech, které jsou připisovány Ašókovi. Z těchto staveb se do dnešních dnů zachovalo jenom malé procento. Nejznámější je skupina stúp v Sáňčí.

Mezi vlastní Indickou populací se ale později udržel buddhismus jenom v podhimálajských krajích, například v oblasti severobengálských Kampilong a Dárdžiling. Dodnes však vydává svědectví o tom, jak bylo kdysi toto náboženství rozšířeno na celém indickém kontinentě, bezpočet památníků a uměleckých děl.

Značná geografická členitost indického subkontinentu a nesmírná etnická, jazyková a kulturní rozrůzněnost jeho obyvatelstva odedávna posilovaly pocit izolovanosti a historicko-politické výlučnosti, avšak na druhé straně nedozírné pláně severní Indie a Dakšinské plošiny spolu s dosud jen nejasně zakoušeným pocitem vnitřní sounáležitosti působily opačným směrem: vytvářely neodolatelné tíhnutí k jednotě a inspirovaly básníky i filozofy opájející se vidinou Matky Indie, ozdobené perlovým náhrdelníkem řeky Gangy, jakož i skvostnými náušnicemi třpytného Himálaje a Vindhijského pohoří a oděné bederní rouškou dmoucích se oceánů na východě i na západě.

Krátce po roce 1000 se z hor islámského Afgánistánu začaly do Indie hrnout muslimské hordy pod vedením Mahmúda z Ghazny, které vyústily v definitivní podmanění značné části severní Indie. Časem se ustálily různé formy soužití. Hinduisté byli relativně chráněni, protože jejich vyznání mělo četná pojítka na bráhmanskou kastu. Buddhismus byl naopak spjatý s existencí a prosperitou klášterů. Nájezdníci zasadili buddhismu smrtelnou ránu, když zničili proslulé mnišské univerzity v Nálandě, Vikramašíle, Odantapuri a dalších místech. Buddhisté nakonec během staletí nepřetržitých násilností z Indie téměř zcela vymizeli. V současné době je tam vyznavačů buddhismu pouze 0.8%.