relikvie Buddhy

Relikvie nejprve dostala jedna skupina Buddhových přívrženců, ale pak dorazili ozbrojení muži ze sedmi různých oblastí země a požadovali část relikvií. Jeden z mnichů ve snaze zabránit krveprolití se do věci vložil a rozdělil relikvie na osm dílů. Traduje se, že do schrán bylo uloženo deset dílů relikvií; osm z Buddhových ostatků, jeden z uhlíků, které zůstaly z hranice, a jeden z nádoby použité na rozdělení ostatků na osm dílů. Při rozsáhlých archeologických průzkumech a vykopávkách v době britské nadvlády nad Indií byla objevena alespoň jedna z původních schrán s ostatky, kterou měli Sákjové, Buddhovi pokrevní příbuzní. Tato nádoba s prákrtským nápisem potvrzuje záznamy v Tripitace.

Když se vrchním vladařem nad místními teritorii stal král Aśóka, nařídil, aby některé z původních schrán otevřít, aby pro ně mohl vybudovat větší a lepší stúpy, a rozdělil ostatky po celém indickém subkontinentě. Lidé později věřili, že stúpy neobsahují popel a úlomky kostí, ale samotného Buddhu. Relikvie se považovaly za nezničitelné a prodchnuté buddhovskými ctnostmi. Blízkost stúpy byla tím nejpříznivějším místem pro pohřbení popela zemřelých mnichů i laiků. Relikvie Buddhy se v minulosti považovaly za velmi mocné předměty, které vzbuzovaly ve svých stoupencích i odpůrcích silné reakce. Moc relikvií dokonce uznávali i nepřátelé Dharmy.

V roce 873 n. l. přikázal čínský císař, aby do hlavního města přivezli část kosti z Buddhova prstu. Podle dobových zpráv příjezd relikvie vyvolal ty nejdramatičtější projevy uctívání. Jeden voják si usekl levou ruku a držel ji před relikvií, jiní si uřezávali vlasy a ukousávali kousky prstů.

V roce 1561 Portugalci dobyli Srí Lanku a zajali jejího buddhistického krále. Portugalský místokrál plul zpět do základny v zemi Góa na západním pobřeží Indie se svým zajatcem spoutaným řetězy obalenými sametem. Vezl s sebou ještě větší kořist, králův nejdražší poklad - Buddhův zub zasazený ve zlatě. Král Pegu v Barmě slyšel o této závažné krádeži a usiloval o vrácení relikvie. Poslal do země Góa posly a nabízel Portugalcům obrovské množství zlata výměnou za zub. Portugalci, jejichž pokladnice byla prázdná, by nabídku byli přijali, kdyby se do celé záležitosti nebyl vložil arcibiskup. Ten protestoval, že vrácení relikvie by jen podpořilo modloslužebnictví pohanů, kteří vzdávají zubu poctu, jež právem náleží pouze samotnému Bohu. Bylo svoláno shromáždění armádních velitelů a církevních hodnostářů, které nakonec rozhodlo, že potřeba zabránit uctívání falešných bohů je závažnější než potřeba státu znovu naplnit pokladnici. Arcibiskup hodil zub do hmoždíře a rozdrtil jej na prach. Prach pak spálili v koši na žhavé uhlí a popel vysypali do řeky. Přesto se zub na Srí Lance znovu objevil a v roce 1815 padl do rukou Britům. Relikvii je dnes možné spatřit v srílanském městě Kandy.