Stúpa
Stúpa ( Skt. स्तूप ) ( Páli thúpa ) ( Tib. čhörten མཆོད་རྟེན་ čhö - obětina, ten - podpora, nádoba, předmět ) pochází z jižní Indie a původně to byla hrobka. Určitá obdoba tohoto pohřbívání byla známá už ve védské době. Ze slov Buddhy Šákjamuniho, když dával instrukce před smrtí ohledně pohřbení svého těla lze usoudit, že stavění takovýchto hrobek nebylo neobvyklé. Díky buddhismu se stala hlavním náboženským pomníkem s vlastní mnohovrstevnou symbolikou a současně se stúpa stala místem uctívání. Proto také byly stúpy stavěny na veřejných místech. Tvar stúpy podléhal neustálým změnám a podle jejich proporcí můžeme odhadnout jejich stáří.
V roce 1898 byla necelý kilometr od jižních hranic Nepálu nalezena stúpa Pipráva s ostatky Buddhy Šákjamuniho. Spočívaly ve schránce s předašókovským nápisem, který potvrzuje, že jde o ostatky Vznešeného, jež sem uložili jeho pokrevní příbuzní Šákjové.
Nejstarší stúpy zbudované Ašókou měly širokou základnu a malou výšku. Na základě své funkce jako relikviáře Buddhy a ostatních svatých se stará indická stúpa skládala z obrovské zděné kupole, spočívající na podstavci. Nástavby a vrchol tvořený štíty byly ve srovnání s kopulí malé. Starší stúpy se vyskytují především na Srí Lance a v jihovýchodní Asii, kam se rozšířila théraváda. Na Srí Lance se těmto stavbám říká dágoby. Tvar těchto pozdějších staveb se změnil - původní kopulovité stavby se prodloužily do výšky a nabývají zvonového tvaru.
Po další staletí zůstávají neněnnou architektonickou tradicí tyto tři hlavní prvky stúpy:
- podstavec
- kopule
- nástavby
Rané texty i archeologické památky spojují uctívání stúp s Buddhovým životem a zejména s klíčovými místy jeho působení. Běžně se uvádí osm stúp postavených na místě Buddhova narození, probuzení, prvního roztočení kola Dharmy a na místě jeho smrti, dále ve čtyřech městech, v nichž konal zázraky. Jedna stúpa stojí na místě zvaném Sánkášja, kam Buddha sestoupil na svět poté, co v nebi třicetitří učil Dharmu svojí matku, která zemřela sedm dní po jeho narození.
Stúpy žijí, to je činí jedinečnými.
~ Maggie Lehnertová-Kossowská
Zvenku vypadají jako monument velmi harmonických, jednoduchých, zřejmých tvarů.
Ale ony jsou živoucími stavbami.
Stúpy se stavěly také pro minulé Buddhy a pro nejvýznamnější Buddhovy učedníky. Díky buddhismu se stúpy rozšířili po celé Asii. Z dřívějších stúp - relikviářů se později vyvinuly schránky pouze na svaté písemnosti. Pro Tibet příznačný tvar stúpy, symbolizující vstup Buddhy do parinirvány, se váže na indického učence Atíšu ཇོ་བོ་རྗེ་དཔལ་ལྡན་ཨ་ཏི་ཤ།, který tento pomník zvonovitého tvaru přivezl z Indie. Rigdzin Čhangčhub Dordže ཉག་བླ་བྱང་ཆུབ་རྡོ་རྗེ་ navrhnul v 20 stol. n. l. mnoho stúp, některé stojí v Tibetu dodnes.
Stúpy symbolizují svou stavbou pět prvků:
- zemi
- vodu
- oheň
- vzduch
- éter
Do některých stúp se ukládá popel s kostmi, častěji ale obsahují thangky nebo texty s Dharmou. Různé části stúpy jsou přiřazovány na jedné straně pěti kosmickým prvkům, a na druhé straně pěti čakrám. Miniatury stúp jsou často umístěné na oltáři jako symbol společenství praktikujících. V tradici tibetského buddhismu rozlišujeme 8 druhů stúp.
Devátý druh stúpy je vzácná stúpa Kálačakry – Kola času. Symbolika stúpy Kálačakra ( Skt. Kalachakra ) nesouvisí s událostmi v životě Buddhy Šákjamuniho, ale s vlivem Kálačakra-tantry, která se v roce 1027 dostala do Tibetu. Je to nejvzácnější druh stúpy, na světě stojí asi deset stúp tohoto druhu. Jedna z nich na jihu Španělska v horách nedaleko Malagy, měří 13 metrů a váží 450 tun. Další stúpa Kálačakry stojí nedaleko rezidence čtrnáctého dalajlamy Tändzin Gjamccho ཏ་ལཻ་བླ་མ་བསྟན་འཛིན་རྒྱ་མཚོ་.
Stúpy vždy hrály také důležitou úlohu ve společenských dějinách buddhismu. Přitahovaly výstavbu klášterů stejně jako místní rituální tradice a poutě, což přinášelo jak duchovní, tak materiální odměnu. Přítomnost stúp znamenala příjem pro místní mnichy, umělce a obchodníky, a vytvořila spojenectví typické pro buddhismus v průběhu celých jeho dějin.
