Nyal Čhangčhub Dordže

Čhangčhub Dordže ཉག་བླ་བྱང་ཆུབ་རྡོ་རྗེ་ byl známý jako „lama s bílou kozou“. Žil jako žebrák, chodil se svojí kozou od vesnice k vesnici, od domu k domu a chytal, vyháněl a odvracel démony a zlé duchy. Byl vysoký a hezký, hovořil hromovým hlasem a byl poněkud zvláštního vzhledu. Místo kaštanově zbarveného mnišského roucha se oblékal do dlouhého bílého roucha a kusu látky s červenými okraji. Místo aby si stříhal vlasy, nosil dlouhý cop a dlouhý meč u pasu. Na opasku měl přivázaný prak a pytel z ovčí kůže naplněný malými kameny, jako kdyby byl stále připraven k boji. V levé ruce nosíval buben, do nějž nepřetržitě tloukl. „Dong, dong, dong…“ Zvuk bubnu ho všude doprovázel. V pravé ruce držel modlitební mlýnek na vrcholku mořské mušle. Když již tato mušle byla odřená až na malé kousky, udělal z ní náušnice a nosil je. Lidé se na něj dívali se zájmem. Tento mnich vypadal jako Rinpočhe, a nebo spíše jako lhapa, šaman specializující se na léčbu nemocí a vyhánění duchů. Nicméně kdykoliv se modlil, lidé si nemohli pomoci a seskupili se okolo něj a poslouchali, až měli oči plné slz. Nemohli se k němu ale přiblížit moc blízko, neboť koza ho chránila -- kdykoli se například příliš přiblížil nějaký pes, koza byla bez rozpaků připravena k boji.

Narodil se 24. srpna 1863 v chudé rodině v tibetské oblasti „Nyala“ v dnešní provinci S’-čchuanu 四川, oblast Xinlong. Původní jméno Čhangčhub Dordžeho bylo Aga a jeho matka byla žebračka. Nyala je známé jako místo, odkud povstalo mnoho Rinpočheů. Agův velký učitel byl Nyala Pema Duddul a jeho vlastní učitel Rangrik Dordže mu dal jméno Čhangčhub Dordže. Když byl Čhangčhub Dordže mladý, nikdy nestudoval v klášteře, neboť stále žil se svou matkou, o kterou pečoval. Jeden den se staral o ovce nějaké rodiny, další den vykonával jiné práce pro jinou rodinu a přitom hlasitě recitoval Padmasambhavovu mantru a mantru Avalokitéšvary Om Mani Padme Hum. Později říkal svým studentům, že neměl možnost studovat, když byl mladý, nemohl číst některé sútry a nenaučil se psát. Když vyrostl, místní lidé ho přezdívali „Lhapa Ňyonpa“. Čhangčhub Dordže prý vypadal jako známý čínský bláznivý buddhistický mnich Džigong.

V mládí Čhangčhub Dordže hodně putoval celým Tibetem, Čínou i Indií. Když se konečně vrátil domů, Nyala Ješe Dordže ho pokáral. „Cestoval si tolik, že jsi obnosil sto párů bot, bylo by lepší, kdybys sezením ošoupal jeden polštář při modlitbách. Jestliže nebudeš mít trpělivost s meditací, ztrácíš čas.“ Čhangčhub Dordže se cítil natolik zahanben, že vstoupil do sedmiletého retreatu -- zavřel se do jeskyně. Když z ústraní vyšel, vyhledával zplnomocnění a učení z různých tradic. Ješe Dordže mu řekl, že jeho posláním je jít do oblasti Gondžo na Lví horu, kde má postavit tam klášter a šířit buddhismus. V roce 1908 ve svých třiceti třech letech Čhangčhub Dordže překročil řeku Džinšha a dospěl do Gondžo.

Když se tam poprvé objevil, nebyl považován za váženého lamu, hlavně kvůli svému výstřednímu vzhledu a podivnému chování. Po několika letech se oženil s dcerou místního starosty, jež mu porodila šest dětí. V roce 1918, když mu bylo čtyřicet tři, postavil Čhangčhub Dordže Nyala klášter pro klan Tserang a domy v čínském stylu a vodní mlýn v údolí. Vodní mlýn používal pro mletí zlatých nuget na zlatý prach, kterým pak natíral stúpy. Založil dílnu na výrobu papíru, pec pro tavbu železa a dílnu, kde se připravovaly léky. Úspěšně aplikoval tibetskou medicínu a zachránil život mnoha lidem, čímž se jeho věhlas rozšířil do celého Tibetu. Čhangčhub Dordže vykonával buddhistické rituály v lesích v okolí kláštera Nyala. Zakázal kácení stromů a vedl ostatní k tomu, aby je sázeli. Až do dnešních dnů stojí v oblasti stromy, které sázel, vyrostly natolik, že dva lidé je sotva obejmou. V okolí neexistoval lov zvěře ani dřevorubectví. V minulosti tam byli bandité a poutníci procházeli okolo Lví hory co nejrychleji. S jeho příchodem a šířením buddhismu se loupežnictví vytratilo.

Na začátku roku 1920, Ahnan, žák Čhangčhub Dordžeho navštívil Lhasu. Přinesl texty svého učitele třináctému dalajlamovi, který ho pozval, aby se posadil a dokonce mu nalil čaj. Ze strany Jeho Svatosti to byla nebývalá poklona. Poté, co si texty pročetl, přiložil si je dalajlama na hlavu a slzy mu tekly z očí. Pak texty pečlivě zabalil do látky a podal Ahnamovi: „To je čistý a opravdový lama. Dokonce i v odlehlé horské oblasti žije člověk, jenž je neocenitelným pokladem Sněžné země“. Dalajlama pozval Ahnana, aby zůstal po třináct dní, a pak udělil všem šedesáti mnichům z kláštera Nyala vážený titul Tsedrung. Ahnan přinesl poklony zpět do kláštera. Mniši byli velmi potěšeni, neboť místní vůdci poskytovali mnohem více obětin mnichům, kteří byli uctěni dalajlamou. „Jestliže následujete mně, tak takovýto lék nepřijmete“ pokáral Čhangčhub Dordže svoje žáky.

Celý buddhismus je o hledání prospěchu pro ostatní, ne pro sebe samotného

~ Nyal Čhangčhub Dordže

Jeho následovníci postavili domy okolo kláštera Nyala, což se rozvinulo do malé duchovní komunity s bohatými milodary pro chudé. Pod vlivem Čhangčhub Dordžeho všichni pro dobro společenství přispívali, jak jen mohli. Obdělávali půdu a pomáhali se sběrem a přípravou léčivých bylin. Spolupráce se utvářela přirozeně, což bylo velmi odlišné od převládajícího sociálního systému Tibetu tehdejší doby.

Většina z 8000 stran textů Čhangčhub Dordžeho se týká meditativní praxe. Texty též zahrnují výzkum v oblasti tibetské medicíny, neboť vytvořil více než sto nových receptů, jenž nikdy před tím nebyly v lékařské historii zaznamenány. Dále Čhangčhub Dordže připravil nákresy více než 170 druhů stúp, přičemž některé z nich nebyly v Tibetu známé.

V České republice se připravuje projekt stavby stúp podle termy Nyala Čhangčhub Dordžeho, které by měli přinést prospěch jak lidem, tak i místu, kde nakonec budou stát. Jedná se o spíše menší, asi dvoumetrové stavby projektované v souladu s původním záměrem Čhangčhub Dordžeho.

Podle lidí z Gondžo bylo největší silou Čhangčhub Dordžeho jeho soucítění. Například později během kulturní revoluce ho jedna pasačka chtěla ponížit. Stáhla ho na zem a šlápla mu na krk, což je pro Tibeťany gesto nejvyššího ponížení. „Vypadá to, že mnich dnes obdržel velké ponížení,“ pronesl potichu, aniž by ho urážka rozrušila. Mluvil přitom o „tom mnichovi“, jako by to nebyl on, kdo byl ponížení vystaven. Nebylo v něm žádné „já“, ale jen milost a soucit.

Velmi brzy poté, co byl propuštěn z devítiměsíčního vězení, zemřel. Stalo se tak 19. února 1963. Den před svou smrtí svolal svoje žáky, kteří se rovněž nedávno vrátili z vězení. „Mohu se rozpustit jako duha, ale raději to neudělám,“ řekl. „Uchovejte mé tělo, když ho budou nemocní obcházet, mnozí z nich se uzdraví.“ Pak přiblížil svou levou ruku k lampě s jačím máslem. „Podívejte,“ řekl. Jeho žáci spatřili, že dlaň byla průhledná a nevrhala stín. „Neuvažujte nad tím, jak těžký může život být, musíte věřit v karmu. Ať jdete kamkoliv, váš stín vás následuje.“

Pak vykonal svůj poslední čin na této zemi. Přejmenoval všechny své studenty svým vlastním jménem Dordže. Když příštího dne zemřel, zvuk hromu naplnil nebe a kouř z vykuřovadel v jeho ložnici zářil jako duhy. Sněhové vločky padaly z oblohy jako okvětní plátky květin.