Tripitaka

Buddhova slova byla zpočátku předávána pouze prostřednictvím ústní tradice. Uchovávání v paměti mělo za cíl zachování učení; nešlo zde o to, aby byl zachován určitý pořádek. Jedním z prostředků pro uspořádání učení bylo jeho rozdělení do menších souborů a označení titulů súter každé skupiny. Během prvního koncilu bylo učení shromážděno do dvou sbírek, nazvaných Vinajapitaka a Sútrapitaka. Později na třetím koncilu konaném za časů krále Ašóky ve 3. stol. před n. l. přibyla ke dvěma sbírkám ještě Abhidharmapitaka s komentáři objasňujícími filozofický obsah Buddhovy nauky. Pro celou sbírku se později začal používat souhrnný název Tripitaka.

Poprvé byla Tripitaka zapsána na Srí Lance, když mnišskou obec sužoval hladomor a existovala obava ze ztráty Buddhovy nauky. Tripitaka je zapsána v jazyce páli. Páli je v podstatě totožné se severoindickým jazykem magadhí. Jím hovořili Buddhovi stoupenci, když se dostali na Srí Lanku, a v něm byly poté zapsány Buddhovy rozpravy. Časem se hovorový jazyk na Srí Lance začal odlišovat od jazyka kanonických textů, a proto byl jazyk svatých textů označen jako páli. V jazyce magadhí slovo páli původně znamená text.