Tantrický buddhismus

Tantra pojednává o přirozené čistotě mysli. Tantru lze předávat pouze, pokud člověk dosáhne pevné základy, které jsou učeny v systému súter, především správné pochopení tématu prázdnoty. Tantrický buddhismus se objevil ve východní Indii asi kolem 3. století v oblastech jako je Kašmír. Kombinuje jógové techniky s rituály a nazývá sám sebe vadžrajánou. Tantrismus je založen na vztahu mezi učitelem a žákem. Nejvyšší tantrická jóga vysvětluje metody, jak realizovat duchovní pokrok na úrovni hrubé mysli, a podává techniky a metody, které pomáhají uplatnit také nejjemnější úrovně mysli, tedy základní vrozenou mysl jasného světla.

V 8. století se používalo trojdílné rozdělením textů na tantry krije, čarje a jógy. Ke konci vývoje tantrického buddhismu v Indii je pětidílné rozdělení spisů na tantry:

• krije
• čarje
• jógy
• jógótarry známé také jako mahájógatantry
• jóganiruttary

Někdy se také pro čtvrtou a pátou třídu používají názvy mahájóga a jóginí. Atíša ཇོ་བོ་རྗེ་དཔལ་ལྡན་ཨ་ཏི་ཤ། rozlišuje sedm kategorií, mezi tantry jógy a mahájógy přidává ještě tantry upáje a ubhaje.

Do Tibetu přinesli osmnáct hlavních děl o vnitřní tantře Padmasambhava a Vimalamitra, který je také přeložil. Nejvýznamější z vnitřních tanter je Tajná tantra o základní podstatě o jejíž autenticitě učitelé jiných řádů po staletí pochybovali, protože neexistoval žádný dochovaný sanskrtský rukopis. Ve 13. století byl však na jednom sloupu v klášteře Samjä nalezen sanskrtský text tohoto díla s Padmasambhovými rukopisnými poznámkami. Jeho pravost potvrdili Čomdän Rigpä Sanggjä a Sakja-pandita. Když byl přeložený do tibetštiny, ukázalo se, že skoro přesně odpovídá tibetskému textu.

Tantry otcovské, mateřské a neduální

Školy nového překladu používají klasiifikaci čtyřdílnou na tantry krije, čarje, jógy a anuttarajógy. Anuttarajógatantra bývá dále dělena na otcovské tantry (Skt. upāya), mateřské tantry (Skt. prajña) a neduální tantry. Tato čtyřdílná klasifikace se jeví spíš jako tibetská než indická a jako dělení představující určitou tibetskou koncepci indické tradice. Používání čtyřdílné kategorizace ztěžuje i přes svůj častý výskyt pochopení charakteru a vývoje tantrického buddhismu v Indii. Termín anuttarajóga nebyl nalezen v žádném z dochovaných sanskrtských rukopisů.

Jako protiléky k jedům tří emocí a také podle schopností lidí atd. se tantry dělí na otcovské, mateřské a neduální. Otcovské tantry zdůrazňují fázi rozvoje neboli kjerim a s tím spojené rozličné rituální činy doprovázené druhotnými praxemi. Mateřské tantry více zdůrazňují fázi dzogrim. Neduální tantry mají v rovnováze aspekty metody a pradžňá a mezi stadii kjerim a dzogrim, jež považují vlastní stav samopovstalé bódhičitty vědomí za konečnou podstatu všech jevů.

Všechny tantry přeložené před dobou Rinčhen Zangpa རིན་ཆེན་བཟང་པོ། 958 ~ 1055 jsou známé jako tantry patřící k ranné fázi překladů, což je škola starého překladu, která je člení na vnější tantry - Krija Tantra, Čárja Tantra, Jóga Tantra a vnitřní tantry - Mahajóga, Anujóga a Atijóga.

Slovo tantra označuje bódhičittu Samantabhadru, který je bez počátku i bez konce a září světelnou přirozenou jasností. Pokračuje, neboť od času bez počátku až po dosažení osvícení je neustále přítomen bez jakéhokoli přerušení.

Mahájóga hlavní tantrou mahájógy je Guhjagarbha tantra རྒྱུད་གསང་བ་སྙིང་པོ་ tedy Tantra tajné esence, jež učí ústřední princip vadžrajány - náhled čistoty a rovnocennosti. Všechny jevy jsou ve své čistotě mandalou kájí a moudrosti. To tvoří nejvyšší relativní pravdu. Protože jsou čisté, jsou všechny rovnocenné - jsou sjednocením moudrosti a prázdnoty. Čistý aspekt projevené roviny a rovnocenný aspekt absolutní roviny bytí jsou neoddělitelnou, neustále přítomnou základní povahou všech jevů, která se označuje jako velká dharmakája.

Anujóga klade v tantrické praxi důraz na stadium dokonalosti. Je pro ní typická meditace na subtilní energie, dráhy a esence fyzického těla, která přináší realizaci prvotní moudrosti prázdnoty.

přenos Anujógy

V onom čase a na onom místě, na vcholku hory Málaja (nachází se na Srí Lance a často se ztotožňuje s posvátnou horou známou jako Adamův vrchol) předal Vadžrapáni Sútry zhuštěného významu a další učení pěti vznešeným. Přestože se Sútry zhuštěného významu najívají sútrou, je to ve skutečnosti jedna z původních tanter anujógy. Zapsal jí rákšasa Matjaupájika roztaveným berylem. Na jezeře Danakóša, v západní zemi Oddijána, předal Vadžrapáni Tantru tajné esence společně s přímými pokyny a dalšími tantrami Garab Dordžemu དགའ་རབ་རྡོ་རྗེ་ v nirmánakájové podobě. Všehny tyto přenosy obdržel i Padmasambhava z Oddijány.

Atijóga je synonymum pro Velkou dokonalost, sjednocení kadag a lhundrub, jinými slovy prázdnoty a bdělého vědomí.

Krijá tantry

Tato třída je zdaleka největší. Tantrický oddíl tibetského Kandžuru do ní řadí přes sto padesát děl. Krijové texty se vyskytují od 2. století až do 6. století. Tvoří rozmanitý soubor většinou magických textů, obsahujících rituály prováděné k dosažení různých světských cílů. Krijové rituály používají mantry a rané mandaly. V titulech kríjových textů se jenom zřídka objevuje slovo tantra, běžné jsou názvy dháraní, kalpa, rádžní nebo sútra.

Čarjá tantry

Podle Kandžuru je v této kategori pouze osm textů. S výjimkou občasných citátů v komentářích se žádné z těchto děl nedochovalo ve svém původním jazyce. Výrazným rysem čarjátanter je role, kterou v nich hraje buddha Vairóčana. Mahávairóčanasútra ho zobrazuje v centru symetrické mandaly se čtyřmi jinými buddhy na hlavních světových stranách.

Jóga tantry

V Kandžuru je patnáct jógatanter. Probuzení je v jógatantrách zahrnuté jako cíl tantrické praxe a tantrický buddhismus se již prosazuje nejen jako cesta pro světské cíle, ale jako způsob, jak získat buddhovství.

Mahájóga tantry

Nejvlivnějším dílem klasifikovaným jako mahájógické je Guhjasamádža tantra. Do této třídy patří také Vadžrabhairava a Májádžálatantra některými badateli považovaná za předlohu Guhjasamádži. Otcovská tantrová sekce Kandžuru obsahuje sedmatřicet textů. Mahájógatantry zachovávají jógatantrický systém pěti buddhů a pěti rodin. Guhjasamádža tantra má ale za ústřední postavu Akšóbhju, což je posun v mahájógatantrách od důrazu čarjátanter a jógatanter na Vairóčanu.

Dalšími rysy mahájógatanter jsou sexuální symboly a požívání nečistých substancí. Mužská a ženská postava v sexuálním spojení (ikonografický či rituální kontext) dostávají symbolický význam. Ženská postava odpovídá praždni a mužská upáji. Jejich spojení představuje jednotu poznání a metody, dvou aspektů probuzeného poznání.

Svět je prostoupen blažeností, která prostupuje a sama je prostoupena. Tak jako vůně květiny závisí na květině a bez květiny není možná, tak i blaženost by nebylo možné pociťovat bez formy a dalších skandh.

Požívání nečistých látek se objevuje v popisech poiniciačních praktik, kde je doporučováno požívání alkoholu, masa nebo tělesných substancí. Jedním z důvodů byla idea neduální praxe - praktik překračujících dualistické kategorie, jako jsou povolené a zakázané, nebo čisté a nečisté. Vycházela z názoru, že pravá povaha poznání je v jistém smyslu neduální a že k tomuto neduálnímu, probuzenému stavu se lze přiblížit skrze neduální praxi.

Jóginí tantry

Jógatantry se objevují v 9. století jako poslední fáze tantrického buddhismu v Indii. Mateřský oddíl tanter v Kandžuru obsahuje dvaaosmdesát děl.