Král ve svém srdci zatoužil postavit Samjä Mingjur Lhüngjidubpä-cunglakhang. I svolal král tibetské ministry a lid, nacházející se pod jeho vládou, a pravil: ,Jsem největší ze všech tibetských králů, kteří se zde dosud objevili. Musím tu po sobě zanechat nějaký velký památník. Mám postavit křišťálový čhörten rovnající se výškou hoře Šarri? Nebo zbudovat zámek, viditelný až z Číny, země mého strýce? Nebo obít horu Hapori mědí? Nebo na pláni Kačuthang vykopat studnu hlubokou devět set devadesát sáhů? Nebo zaplnit údolí Walung-dogmo zlatým pískem? Nebo svést řeku Cangpo do podzemních hlubin? Anebo postavit miniaturní chrámek zvíci jedné hrstičky, zasazený do schrány Trojího klenotu? Prosím, vybírejte!"

Králova slova jako balvan zlata těžce dolehla na srdce všech. Nevědouce, co odpovědět, zůstali pouze zírat jeden na druhého. Nakonec povstali duchovní ministři Thizang Jablhag z klanu Go, Ňangzang z klanu Žang, Tagdin Dongzig z klanu Ňer a další a pravili: "Jediný náš pane! Postavit křišťálový čhörten, vysoký jako hora Sangri, v tomto žití nelze. Na zbudování zámku viditelného až z Číny nelze ani pomyslet. I kdyby se shromáždila všechna měď, co jí na svém území Tibet má, nestačilo by to na pokrytí hory Hapori. Nenaplníme údolí Walung-dogmo říčním pískem, natož pískem zlatým! Nevykopáme studnu hlubokou sto sáhů, natož devět set! Vody Cangpa lze svést do podzemních hlubin leda tak v zimě, nikoli však v létě! Proto postav raději miniaturní chrámek zvící jedné hrstičky, jenž bude tvým ochranným božstvem, útočištěm tvých poddaných, základem, ze kterého bude vycházet všechno dobrodiní a blaho!"

Potom si Áčárja prohlédl výsledky geomantického průzkumu terénu, na němž měl být chrám zbudován, a prohlásil: "Hora Šarri připomíná krále sedícího na polštářku. To je dobré znamení. Ričhung se podobá kvočně kryjící svá kuřátka. To je dobré znamení. Mánri připomíná hromadu klenotů. To je dobré znamení. Hapori vypadá jako královna oděná v bílý hedvábný šat. To je dobré znamení. Rinag je jako železný hřeb vražený do země. To je dobré znamení. Mejar připomíná mula pijícího vodu. To je dobré znamení. Delthang je podoben napnuté oponě z bílého hedvábí. To je dobré znamení. Místo v okolí Samjä připomíná zlatou nádobu naplněnou květy šafránu. To je dobré znamení. Proto ať panovníkovo ochranné božstvo stojí zde!"

Domluviv, nakreslil vlastní rukou plán stavby. Áčárja potom zavázal přísahou zlé duchy, aby odstranili možné nepříznivé vlivy na stavbu chrámu. Padesát synů a dcer z urozených a vážených rodin, majících "šestici rodičovských předků", zkrášlených mnohými ozdobami a nesoucích drahocenné nádoby naplněné blahověstnou vodou, zaujalo svá místa a Padmasambhava vykonal obřad "vetknutí rituální dýky do země", čímž se tomu místu dostalo požehnání.