Sto veršů rad mistra jménem Padampa Sanggjä

Pravda příčiny a následku zaručuje, že skutky plodí veškeré své důsledky; lidé z Tingri, vyvarujte se všech negativních a zlých činů.

Kdyby smrt znamenala pouze to, že zmizíme, jako když se voda vsákne do suché země nebo jako když zhasneme plamen, mohli bychom ji brát vcelku na lehkou váhu. Ale tak tomu není. Opustíme své tělo, ale uchováme si mysl, která bude cestovat přechodovým stavem bardo.

V tomto stavu, v němž nemáme hmotné tělo, již nemůžeme běžným způsobem používat svých pět smyslů. Smrt nás vytrhla ze společnosti naší rodiny a přátel, jako když vytáhneme vlas z hrudky másla. Ale je jedna věc, kterou jsme si vzali s sebou a která je nám tak blízko jako náš stín - činy, které jsme v minulosti vykonali. Kdyby negativní činy převážily, nebudeme s to uniknout trápení nižších sfér samsáry. Naproti tomu, převládají-li činy pozitivní, zrodíme se ve vyšším stavu existence a budeme moci pokračovat na cestě k osvobození. Když naše mysl putuje neustále se měnící zkušeností barda, nemůžeme si zvolit, zda budeme konat to, co se nám zdá být dobré, ani nebudeme mít čas se rozhodnout, jakým směrem se vydáme. Není úniku. Tak jako pírko ve větru jsme unášeni silou svých minulých činů, jsme odvlečeni vojáky smrti. Nemáme ani chvíli oddechu, kdy bychom se mohli vzchopit. Nemůžeme nikde zůstat nebo libovolně někam odejít. Naše mentální tělo je zmítáno sem a tam a neposlouchá nás.

Je krajně důležité pochopit a nabýt pevného přesvědčení, že zákony příčiny a následku řídí vesmír i všechny bytosti. Milaräpa vysvětlil, že byl schopen se zcela věnovat Dharmě a dosáhnout osvícení v jediném životě jednoduše proto, že byl přesvědčen o zákonech karmy. Každý čin nevyhnutelně vede k následku. Stopy pozitivních nebo negativních činů dlí hluboko v hlubinách našeho vědomí. Existují pouze dva způsoby, jak vymazat stopy po zlém činu: buď tím, že zakusíme utrpení jakožto přirozený následek, nebo tím, že svůj čin očistíme vhodným protilékem dříve, než se projeví strašlivé následky.

Když nám duchovní mistr říká, že naše pozitivní i negativní činy jsou jistou příčinou svých nevyhnutelných následků, slyšíme jeho slova, ale nevěříme mu doopravdy. Kdybychom skutečně věřili, že tomu tak je, nikdy bychom se neopovážili provést ani ten nejneškodnější z negativních činů a kladli bychom velký důraz na rozvíjení pozitivních činů, dokonce i těch nejméně významných. Neceníme si snad hrudky zlata, bez ohledu na to, jak je malá?