Alexandra David-Néelová

Alexandra David-Néel vlastním jménem Louise Eugénie Alexandrine Marie Davidová se narodila roku 1868 v Paříži, ale od svých pěti let vyrůstala v Belgii. V patnácti se začala zajímat o tehdy rozšířený okultismus. Ve dvaceti odjela studovat do Velké Británie. V jednadvaceti se vrátila do Evropy, kde studovala na Sorboně v Paříži. Tam se poprvé začala zajímat o buddhismus.

Na Dálný východ se poprvé dostala, když jí bylo dvacettři let, utratila tehdy malé jmění za cestu do Indie a na Srí Lanku. Na této cestě poprvé spatřila Himálaj. Roku 1904 se provdala za inženýra Philipa Néela, a i když spolu po dvou letech přestali žít, zůstali manželé a Philip jí finančně podporoval. Díky tomu se Alexandra David-Néelová roku 1911 vrátila do Indie. Tam měla milostný poměr s korunním princem Sikkimu. Prostřednictvím něj se setkala s rozličnými lamy. Roku 1912 jí lama Kazi Dawa Samdup doprovázel do Kalimpongu v Západním Bengálsku, kde s setkala také s třináctým dalajlamou ཐུབ་བསྟན་རྒྱ་མཚོ་, který tam byl v exilu. Dalajlama jí důrazně doporučil, aby se naučila tibetsky. Na oplátku mu sdělila, že Lalitavistara Sūtra tib. རྒྱ་ཆེར་རོལ་པ་ byla přeložená do francouzštiny.

Vypuknutí první světové války jí uvěznilo v Sikkimu. Korunní princ Sidkeong neočekávaně zemřel, a život u dvora tím pro Alexandru David-Néelovou skončil. Přestěhovala se do jeskyně, asi kilometr vzdálené od gomčhena z Lačhenu, který žil v Himálaji v téměř čtyřech tisících metrech nadmořské výšky. Zde se naučila techniku tumo, kterou používal už Milaräpa, aby přežil řezavý chlad Tibetské náhorní plošiny. V letech 1914 – 1916 žila v jeskyni v Sikkimu a věnovala se studiu společně s lamou Jongdänem, kterého později adoptovala. V roce 1916 odešla do Tibetu, tentokrát na pozvání Pančhenlamy པཎ་ཆེན་བླ་མ།. V klášteře Tašilhünpo བཀྲ་ཤིས་ལྷུན་པོ་ jí zpřístupnil celou knihovnu posvátných textů a s jeho matkou se kamarádila. Kvůli návštěvě Tibetu byla po svém návratu vyhoštěna ze Sikkimu. Dostala se do Japonska, pak do Číny a odtud se vrátila do Tibetu. Putovala společně se svým adoptivním synem lamou Jongdänem.

Gjalmo se věnovala pobožnostem, obětovala rituálně vodu nešťastným jidagům ཡི་དགས། a připravovala obětní mandalu Padmasambhovi. Mandala je široká stříbrná mísa, na které jsou v předepsaném pořádku narovnány různé potraviny. Jsou tam rozinky, velké kousky kandysu, syrová rýže, různé druhy čerstvého i sušeného ovoce a pečivo. Gjalmo to všecko postříkala kořalkou, odříkala obětní formule a Mipam potom postavil mandalu na oltář před sochu Padmasambhavy. Byl opatrovníkem tohoto oltáře, jemu příslušela péče nalít každé ráno čistou vodu do šálků seřazených před sochami a vyprázdnit je při západu slunce. Kdyby voda zůstala přes noc před obrazy božstev, děsilo by je to. Zvláštním optickým úkazem nabývá každý šálek v jejich očích rozměrů oceánu a toto překvapující sousedství je zneklidňuje, neodpočinou si pořádně. Když vylije vodu ze šálků, obrátí je dnem vzhůru a pak tam, kde stály, rozsvítí jednu nebo několik lamp. Stojí tu také ještě lampa věčná, která u lidí zbožných a zámožných hoří dnem i nocí, jak tomu bylo právě u gjalmy. Když se snese noc, je třeba sundat mandalu i ostatní oběti, které ležely přes den na oltáři. To je právě chvíle, na kterou čekají takoví mlsní kostelníci, jako byl Mipam; vyberou si z nich, co se jim hodí, zásobí se pamlsky, které pak chroupají v přestávkách mezi snídaní, obědem a večeří.

Strávila více než dva roky v klášteře Khumbum སྐུ་འབུམ་བྱམས་པ་གླིང་ a roku 1921 se v převleku vydala na nebezpečnou cestu do Lhasy, která trvala tři roky. Tam dorazila roku 1924 a po dvou měsících Lhasu zase opustila. Roku 1925 už byla zpátky ve Francii. Roku 1937 vyrazila s lamou Jongdänem opět na cestu přes Sovětský svaz a transsibiřskou magistrálu do Číny. Roku 1955 její společník lama Jongdän zemřel.

Do své smrti 8. září 1955 publikovala četné články a přes třicet knih o svých zážitcích. Její práce zahrnovaly zprávy o psychických úkazech, které zaznamenalo jen velmi málo dalších pramenů. Roku 1973 byl její popel přepraven do svatého města Váranasí a společně s popelem jejího adoptivního syna rozptýlen do Gangy.