Slovem buddhismus dnes označujeme vše, co se během 2500 let vyvinulo z učení indického prince jménem Siddhártha Gautama. Pohnutý lidským utrpením. opustil své blízké s rozhodnutím osvobodit sebe i všechny bytosti od strasti. Při svém hledání následoval nauky několika učitelů, jejich cesta ho však nikam nedovedla, proto šel cestou vlastní. Prováděl asketické praktiky, jenže ty mu také nestačily. Nakonec usedl Siddhártha Gautama pod strom, a ponořen do hluboké meditace dosáhl probuzení. Od té chvíle je nazýván Buddha Šákjamuni.
Po svém probuzení si Buddha dokázal v očištěné a soustředěné mysli vybavit své jednotlivé minulé životy. Byl schopen vidět, jak ostatní bytosti umírají a znovu se rodí podle svých skutků, řeči a způsobu myšlení. Tento nekonečný cyklus narození a opětovných skonů je samsára, příčinou samsáry je karma a nevědomost. Poznal, že hlavními příčinami tohoto znovuzrozování jsou myšlenky poskvrněné touhou po smyslových zážitcích. V Gazelím parku v Sárnáthu ve své první rozpravě Buddha vyložil Čtyři vznešené pravdy. Až do svého osmdesátého roku žil jako putující mnich a vysvětloval učení, nazývané Dharma. Buddha nauku přizpůsoboval úrovni svých posluchačů a ze soucítění podával učení tak, aby vyhovovalo jejich potřebám.
První koncil, svolaný krátce po Buddhově smrti, trval několik měsíců. Jeho účastníci zaznamenali Buddhova slova pro další generace. Na druhém koncilu vyhlásila buddhistická doktrína zásadu: pokud nejsou porušovány hlavní předpisy učení, je povoleno přizpůsobit se podmínkám a zvykům oblasti, v níž se žije. Na třetím koncilu bylo rozhodnuto vyslat mnichy za hranice Indie. Maurjský panovník Ašóka vyslal svoje posly na ostrovní Srí Lanku, kde Dharma postupně poznamenala způsob života i smýšlení jeho obyvatel. V rozlehlých oblastech Střední Asie Dharma zapustila kořeny a šířila se odtud do Číny, kde vznikl čchan, později v Japonsku známý jako zen. Dharma navštívila i Tibet a byla ustanovena státním náboženstvím. Důsledkem muslimského vpádu do Indie ve 12. století byla ztráta mnoha buddhistických textů, ale také jeho šíření z Indie do okolních zemí. Buddhismus tak na svojí pouti po jazykově, historicky a kulturně odlišných oblastech Asie do sebe vstřebával místní prvky. Současnou osobností, šířící tibetský buddhismus po celém světě, je dalajlama, který byl okolnostmi donucen svůj rodný Tibet opustit.
Nirvána odkazuje ke stavu bytí prostého negativních myšlenek a emocí. Meditace umožňuje myšlenky a emoce kontrolovat. Uklidnění mysli je nazýváno meditace klidu. Když klidnou myslí objevujeme, jaké věci opravdu jsou, nazývá se to meditace vhledu. Aby si meditující přivodil stav mentálního klidu, učí se soustředit mysl a zúžit pozornost tak, aby byl bdělý. To je základní způsob, jak meditující cvičí svou mysl. Mysl je svou podstatou jasná a osvobozená od všech skvrn a znečištění, tím je také možné skrze mysl dosáhnout osvícení. Buddhismus ukazuje jak proměnit mentální stavy, které buddhisté považují za negativní, v mentální stavy považované buddhisty za pozitivní. Je to tedy transformace chtivosti, nenávisti a zaslepenosti v opak těchto tří základních negativních stavů - na nelpění, milující laskavost a vhled či poznání. Dosáhnout toho je v možnostech každé lidské bytosti.