Küngpa Legpa Zangpo - Dugpa Künleg

Küngpa Legpa Zangpo zvaný Dugpa Künleg འབྲུག་པ་ཀུན་ལེགས་ nebo zkráceně prostě Künleg byl mistrem mahámudry a dzogčhenu. Jeho titul Dugpa naznačuje příslušnost ke škole Dugpa Kagjü འབྲུག་པ་བཀའ་བརྒྱུད་. Dugpa Künleg se vydal stezkou bláznivé nekázně a bezstarostného toulání po Tibetu a Bhútánu. Stal se kulturním hrdinou, jehož obepíná předivo příběhů, legend a historek.

oslavná píseň Dugpa Künlega

Když cestoval krajem Lhodang, setkal se s mistrem Tagräpou. "Velice rád bych vám zazpíval oslavnou píseň," pravil mistr, "ale nevím jak začít. Prosím, zazpívejte mi ji vy sám." "Nemám žádné ctnosti, které by stály za to velebit," odvětil lama, "ale jednu píseň vám zazpívám:

Tanečník v nezničitelném proudu magických iluzí, sjednotitel změti rozporů a absurdit, držitel síly otáčející Kolem blaženosti a prázdnoty, hrdina vnímající veškerá jsoucna coby klam, odporný umíněnec znechucený dočasnými připoutanostmi, malý jógin ničící iluzorní představy druhých, tulák vysmívající se samsáře, bezstarostný poutník, pro něhož je každý dům domovem, šťastný pocestný vnímající svou mysl coby svého lamu, přeborník spatřující za veškerými jevy svou mysl, věštec relativity chápající jedinou chuť všeho jsoucna - to jsou některé z masek, jež nosím!"

jak se začala šířit tradice Dugpa Kagjü

Dugpa Künleg navštívil požehnaná posvátná místa v Dowälungu (kde žil Marpa a odkud pochází tradice Kagjü), devítipodlažní věž Säkhar Guthog, kterou postavil Milaräpa, jeskyni Tańaglungpa a další místa, a poté přešel z Karčhu do Bumthangu v Bhútánu, kde druhý buddha Orgjän Padmasambhava zanechal svoji stopu v kameni, na němž meditoval. Lama též začal vrhat toužebné pohledy na bhútánské dívky. "Přišel k nám tibetský naldžorpa, "šeptaly si dívky. "Napojíme ho čhangem a budeme s ním obcovat tělesně i duševně." Zatímco však lama popíjel s dívkami čhang a prozpěvoval, zaslechl ho král linie Mön Čagkhar, královské dynastie Železné berly, a pojal úmysl ho otrávit. Když se mu to nepodařilo, pokusil se lamu zasáhnout otrávenými šípy, které však minuly cíl. Při druhém neúspěšném pokusu v něm král rozpoznal mistra a začal mu projevovat hlubokou úctu. Celou událost si vysvětlil jako příznivé znamení a nechal na onom místě postavit malý chrám, jenž dostal jméno Monsib lhakhang. Pověřil lamu, aby začal šířit učení a vysvětil třicet mnichů. Tak se i ve východním pohraničí začala šířit tradice Dugpa Kagjü.

žabka v balvanu

Gorphug Lama pozval lamu do svého příbytku. "Loni mi umřela matka," řekl smutně lamovi. "Nemohl byste se za ni pomodlit?" "Tvoje nešťastná matka je uvězněná támhle v tomhle balvanu," zachmuřil se lama a ukázal dolů na balvan, který se k nim v tu chvíli začal koulet vzhůru do kopce. Poté do něho udeřil, jedinou ranou ho rozlomil a zevnitř vyskočila žabka velká jako palec. "Odejdi do Čisté země radosti, stará ženo!" přikázal jí. Na ta slova vystoupila žábě z temene hlavy červená slabika HRÍ a zmizela na západní obloze. Tento zázrak sledovalo množství lidí a balvan se zachoval ve zdi svatyně, která byla na onom místě později postavena.

proč se Dugpa Künleg toulal

V Čhajulu se lama ubytoval v domě místního vládce a ve společnosti několika učenců, gomčhenů a mnichů, kteří společně popíjeli čhang a diskutovali, si začal užívat jeho štědré pohostinnosti. "Nenosíte oděv lamy, mnicha ani mudrce," pokáral ho postarší učenec. "Děláte, co se vám zachce, a dáváte tak prostým lidem špatný příklad. Měl byste se někde trvale usadit a přestat se už bezcílně toulat, bez užitku jako nějaký pes. Všem duchovně založeným lidem děláte jenom ostudu. Proč toho nenecháte?" "Kdybych byl lamou, stal bych se otrokem svých služebníků a žáků a ztratil bych možnost svobodného jednání. Kdybych byl mnichem, musel bych dodržovat kázeň, a kdo vydrží do smrti neporušit žádný ze svých závazků? Kdybych byl učencem, musel bych se věnovat rozborům přirozenosti mysli - jako by nebyla sama o sobě zcela zřejmá! To, jestli někomu dávám či nedávám špatný příklad, závisí zcela na inteligenci dané osoby. A dále - pokud je člověku určeno strávit příští život v pekle, napodobování buddhů ho nezachrání. A pokud je někomu předurčeno buddhovství, nezáleží na jeho šatech a veškeré jeho jednání je spontánně a přirozeně čisté. Přání trvale se usadit nebo se soustředit na jakýkoli konkrétní materiální cíl odvádí člověka z cesty, neboť posiluje koncepci "já a moje". Mniši mají větší potenciál pro emoční připoutanost než laikové úměrně tomu, do jaké míry jsou mniši uctívání. Většinou sice platí, že je chvályhodná motivace založit klášter čili místo, kde mohou zájemci o nauku meditovat. Jakmile však potřeba ochraňovat společné zájmy začne vyvolávat uvnitř kontroverze a navenek třenice, z původně posvátného společenství se stává doupě zlodějů, protože všechny ovládnou sobecké pohnutky".

jak Dugpa Künleg přinesl Congkhapovi obětinu

Dugpa Künleg si jednoho dne řekl, že není správné zdržovat se dlouho ve Lhase a nesetkat se s Congkhapou. "Musím se přesvědčit, zda není jeho duch spoután nenávistí a chamtivostí" řekl své bytné a vydal se na cestu. V chrámu Ramočhe zastihl mnichy, jak debatují, a pomyslel si, že by neměl propásnout příležitost je rozesmát. Zeptal se: "Mnichové, copak to tu děláte?" "Očišťujeme svého ducha od pochybností a falešných představ" odpověděli mu. "Já se tak trochu v debatách vyznám" řekl Dugpa Künleg a nahnal své větry máváním ruky jednomu mnichovi pod nos. "Byl tady nejdříve vzduch nebo ten puch?" zeptal se. Mniši se rozzlobili a chtěli ho vyhodit. "Tady není místa pro tvou nečistotu!" nadávali na něj. "Nebuďte tak pyšní" odpověděl Dugpa Künleg, "odlehčete se přece aspoň trochu. Moje metoda se od vaší poněkud liší. Moje metoda lapí ducha za uzdu, ale vaše netoda dovoluje, aby vznikala nenávist a pýcha. Zaveďte mě teď k Congkhapovi, bódhisattvovi moudrosti." "A máš obětinu, kterou bys mu mohl nabídnout?" zeptali se ho. "Nevěděl jsem, že je jí potřeba" zaprotestoval Dugpa Künleg. "Příště nějakou přinesu, ale teď chci vidět Congkhapu." "Zaslechl jsi už o někom, kdo přinesl obětinu později?" posmívali se mniši. "Když už to musí být," řekl nakonec Dugpa Künleg, "mám dvě krásná vějce, která jsem dostal od rodičů, postačí to?" Mniši se opět rozčílili. Zabránili mu, aby vstoupil, a hnali ho pryč. "Hned jak nějakou obětinu najdu, vrátím se a těm mnichům to pěkně spočítám" pomyslel si Dugpa Künleg a vrátil se do Lhasy.

V domě vládního úředníka dostal za své moudré rady od hospodyně šperk a od hospodáře padesát zlatých. Tyhle dary zamýšlel odevzdat Congkhapovi jako obětinu. Zastrčil tyrkys do otvoru ve svém hromoklínu, vzal zlato do ruky a vyrazil na tržiště. Na tržišti se za ním otáčely všechny oči. V Chrámu přeslavné bohyně vzal svůj tyrkys a hodil ho jako oběť bohyni. Ještě dnes lze spatřit ten kámen na jejím čele. Pak opustil její chrám a vydal se na návštěvu k Congkhapovi. Jen vešel do chrámu Ramočhe, už se ho mniši ptali, co tam hledá. "Přišel jsem, abych navštívil Buddhu Congkhapu," řekl jim. "Pozůstává stále ještě tvoje obětina ve tvých vejcích?" tropili si posměch mnichové. "Ne, tentokrát mu chci obětovat zlato." "Pak můžeš ihned k audienci." "Jo jó!" smál se lama. "Zlato všechny dveře otevírá" a přitom si pomyslel, že to ještě jednou těm mnichům vytmaví. Neprodleně byl připuštěn k audienci, a ještě s těmito slovy se poklonil hluboce mošničce, ve které měl svých padesát zlatých.

"Skláním se před Congkhapou, klenotem všech učenců v TIbetu, který osvěcuje vší temnotu! Skláním se před tím, kdo bílý lotos nese a Atíšova proroctví splnil a jenž ze tří svatých slibů žádný neposkvrnil! Skláním se před tím, kdo se na rozkvetlém lotosu chopil duchovního meče a učení, diskuze i písmo z něj přímo proudem teče! Skláním se před září plnou jasu, kterou zlatá síť obestírá a zbavuje vší bídy, která potřebného svírá! Skláním se před tím, jenž v bohatství má zalíbení a jehož srdce potěší, jak se zlato v oběť mění. Sklámím se před tím, jehož hled se od chudého mníška odvrátil, který se bez obětiny loni k němu obrátil!"

"Ó, pane nad vším tvorstvem, Künleg, ty věru pravdu díš" odpověděl mu Congkhapa "a je potěšení tě poslouchat."