Rozhovor s Tulku Dakpa Rinpočhe

O: Jaké máte v dharmě vzdělání? Kdo byli Vaši učitelé, jaká učení jste od svých učitelů obdržel?

Tulku Dakpa Rinpočhe: Myslím, že jsem začal s dharmou, když mi bylo 8 let, s mým otcem. Můj otec je praktikující a zároveň Dharmu tak trochu vyučuje. Takže mě a mého staršího bratra vzdělával. Ale hlavně nás učil věci kolem rituálů. Vzpomínám si, že když jsem byl mladý, tak bylo velmi vzácné sehnat jakékoli texty, protože byly všechny zničeny během Čínské revoluce. A nejenom že byly zničené texty a nebyl k sehnání papír, ale i dřevěné tiskařské destičky. Takže i když papír byl, tak nebylo jak tisknout. Ale můj otec měl jeden text Končhok čhindu na tenkém, starém papíře, byla to vzácnost. A já jsem se z tohoto textu učil Končhok čhindu. Učil jsem se ho se svojí babičkou, která neměla skoro žádné vzdělání. Neuměla abecedu jako ka kha ga nga. Starala se o yaky. Šel jsem nahoru do kopců a studoval tam. Dostal jsem se až na konec Končhok čhindu, když v tom přišel silný vítr a jednotlivé stránky rozfoukal všude po kraji. Moje babička mě za to pořádně vynadala. A tak jsme šli a snažili se je sesbírat. Jedna stránka ale chyběla. Druhý den ráno mě z toho měl můj otec zkoušet. Strašně se na mě rozzlobil. V Tibetu to oproti pořádnému výprasku nic není. Někdy dostanete přes natažené ruce nebo nohy, tak se to dělá. Ale musím říct, že jsme během studia moc výprasku nedostal. To můj bratr schytal víc než já. Tak jsem se ten text dobře naučil a moc jsem se bál. Samozřejmě babička prozradila, co se nám přihodilo. Ale když šla za otcem, tak stál na mojí straně. Takže druhý den jsem šel. Ve spánku jsem ten text mnohokrát prostudoval, takže druhý den jsem ho uměl víceméně zpaměti - i tu stránku, co chyběla. To bylo dost divné. Nakonec jsem z toho vyvázl bez problémů, i když jsem ztratil tu jednu stránku. Od otce jsem se naučil spoustu věcí. Ale skutečné vzdělání jsme získal až na Mindrolling college.

Kdysi jsem se v Nepálu setkal s Jeho Svatostí Mindrolling Tričhen Rinpočhe. Přijel jsem do Indie s tím, že se chci něco opravdu naučit. Setkal jsem se s jedním Rinpočhem z Tibetu z kláštera Dzogčhen, s Tulku Pegjal Rinpočhem, který už nežije. Řekl dobrá, pojď se mnou a zůstaň u mně. A tak jsem zůstal u něj v Nepálu. Uměl jsem recitovat, ne nijak dokonale, ale trochu jsem uměl recitovat rolmo. Rinpočhe neustále prováděl pro lidi nějaké rituály. Byl ochotný jít kamkoli. Byl velice oblíbený a já ho musel pokaždé doprovázet. Chtěl jsem se ale naučit něco pořádného, studovat Dharmu. Cítil jsem, že je to určitým způsobem ztráta času, ale nemohl jsem to svému učiteli říct, protože chtěl, abych u něj zůstal. Taky jsem nevěděl, kam bych měl jít. Když potom Jeho Svatost Mindrolling Tričhen Rinpočhe přijel do Nepálu, ucítil jsem silnou oddanost. Obecně v Tibetu si můj otec, moje rodina, všichni lamové z dzogčhenového kláštera Mindrollingu velmi považovali, protože je velice bohatý a slavný v rámci tradice ňingmy. Takže jsem to měl už trochu v krvi. Jednoho dne zemřel nějaký muž a můj Rinpočhe za ním jel udělat phowu. Tři dny poté prováděl různé rituály - Karling šitro - a následujících čtyřicetdevět dní jsme každých sedm dní něco recitovali. Každý sedmý den jsme dělali velký rituál, kde se recitovala sutra zvaná Sútra Osvobození - Thardo. Potom ta rodina požádala Rinpočheho, aby k nim poslal někoho, kdo by recitoval Sútru Osvobození. Tak tam posílal ostatní lamy a jednoho dne mi Rinpočhe řekl: “Teď půjdeš recitovat sútru Osvobození ty”. Tak jsem šel a recitoval. V té rodině byl jeden mnich a když jsme se asi po dvou až třech dnech bavili u oběda, zeptal jsem se ho, odkud je. A on řekl, že z Mindrollling college. Jak jsem to zaslechl, tak mě to inspirovalo, že jsem se zeptal: “Ona existuje nějaká Mindrolling college?” “Ano, a já jsme v nejvyšším ročníku". Což je pátý ročník, takže začal před pěti lety. "Můžu se tam přihlásit?" zeptal jsem se. Ano, ale musím prý nejdřív složit příjmací zkoušky, pokud chci v Indii studovat vysokou školu. Tak jsem se ptal, co je to za zkoušku, protože jsem uměl řadu sádhán, Karling shitro, Konchok chidu a řadu dalších věcí, ale nikdy jsem se neučil gramatiku nebo filosofii. Můj otec mi v tom žádné učení nikdy nedal. Tak jsem ho požádal, jestli by mi nepomohl se tam dostat. A on řekl, že ano, ale nejdřív musíš udělat tu zkoušku. Když jsem se ptal, kdy ji mám dělat, tak řekl, že za měsíc a půl, protože škola začíná za dva měsíce a je třeba tam být aspoň dva týdny předem. Vnitřně jsem tam moc chtěl, ale zároveň... Večer jsem to všechno vyprávěl lamům a mnichům, že bych opravdu moc rád šel, ale trochu jsem se bál, jestli mi to můj Rinpočhe, Tulku Pegyal Rinpočhe, dovolí. Myslím, že byl dvakrát v Europě na pozvání centra Rigpy. Jednoho večera mi jeden mnich poradil: “Měl bys napsat Rinpočhemu dopis, co chceš udělat a já mu ho doručím”. "Víš to jistě?" ptal jsem se. A on řekl ano. Tehdy jsem ještě neuměl dobře pravopis. Asi deset minut nikdo nešel, až přišel ten mnich se vzkazem od Rinpočheho: “Nemůžu ti říct, jestli smíš nebo nesmíš jít, protože jsi z vesnice patřící k dzogčhenovému klášteru a já nemám právo ti říkat, jestli můžeš nebo nesmíš.” Ta odpověď mě trochu rozhodila. Rinpočhe pak každé ráno chodil na praxi a já čekal, že něco řekne, ale on neřekl nic. Ani večer nic nezmínil. Tak to šlo tři dny po sobě. Pak jsem si řekl, že prostě musím jít, ale pořád jsem se trochu bál. Jestli mě na Mindrolling college nevezmou, nebudu mít kam jít, kde hlavu složit, žádné příbuzné, rodiče. Bylo mi teprve devatenáct. Na západě jste už dospělí, ale v Asii jste pořád ještě trochu dítě. A pak tam byl jeden ngagpa, co dělal Ta - věštil budoucnost ze zrcadla. Jmenoval se Dawa Dragpa, myslím, že je teď v Americe. Tak jsem za ním šel a zeptal se ho, že chci jít na Mindrolling college a jestli si myslí, že mě přijmou, jestli se tam mám přihlásit a tak. Nejdřív jsem se musel zeptat jeho ženy, ta jeho, on to řekl zase nejdřív jí a teprve potom ona mně. Ngagpa viděl v zrcadle dopis. Zřetelně tam viděl napsáno Mindrolling college a moje jméno a četl, že "když prý tam půjdu, tak ze mě bude slavný držitel Buddhových nauk a můžu se stát důležitou osobou v tom smyslu, že přinesu užitek cítícím bytostem a Buddhovu učení.” Bylo pěkný slyšet taková jako posvátná slova. Ale pořád nic o tom, jestli mě vezmou nebo ne (smích). Netoužil jsem po tom být velký láma nebo jestli přinesu nějaký užitek. Chtěl jsem jen vědět, jestli mě vezmou nebo ne. Ale o tom tam nic nebylo. (smích) Nakonec jsem se rozhodl, že půjdu. Rinpočhe mi nedal svolení, tak jsem od něj jednou v noci prostě utekl (smích).

Pak jsem nastoupil na vysokou školu Mindrollingu, setkal se s mnoha buddhistickými učiteli, studoval sutry a tantry a mnoho dalších nauk. Bylo tam mnoho khenpů, ale jeden z nich - Khenpo Cewang Rigdzin - byl opravdový učenec. A pak ještě pár dalších Khenpů jako Khenpo Džampal Cering, který už nežije. Měl jsem velké štěstí, že jsem od nich získal tolik učení. Nějak jsem se rozpovídal (smích).

O: A Váš hlavní učitel byl Jeho Svatost Minling Tričhen Rinpočhe?

Tulku Dakpa Rinpočhe: J.S. Mindrolling Tričhen Rinpočhe byl skvělý učitel. Poprvé jsem ho viděl v Nepálu v klášteře Šečhen. Byl jsem tou dobou hodně nemocný, měl jsem neštovice nebo plané neštovice. Trvalo to už řadu dní a pomalu se to zlepšovalo. Ale stejně jsem se nemohl dotknout ničeho horkého, celý jsem byl posetý malými pupínky, hrůza. Ale J.S. přijel do Nepálu jen na dva nebo tři dny. Můj Rinpočhe ho požádal, jestli bych nemohl přijít, i když jsem hodně nemocný. Tak jsem tam šel. Samozřejmě že jsem si svého Rinpočhe vysoce vážil, ale J.S. Mindrolling byl jako děcko, vůbec mu nezáleželo na tom, kdo je. Potom mi dal (hněvivé požehnání), hrozně to bolelo, přestal mi fungovat mozek. To bylo naše první setkání. Ale cítil jsem ohromnou oddanost. Myslím, že tam byla silná vazba. Když jsem pak přišel do Mindrollingu, myslel jsem si, že J.S. Mindrolling o všem rozhoduje, kdo může přijít a odejít a tak. Ale J.S. se o tyhle věci vůbec nezajímal. Ve skutečnosti se o mnichy staral Khočhen Rinpočhe. Obdržel jsem několik učení a zplnomocnění. Ale ne tolik jako např. od J.S. Taklung Cetrul Rinpočheho. Ale jeho požehnání bylo velmi silné. Jenom ho vidět - chodil jsem za ním každý měsíc - a bylo to zvláštní požehnání. Byl to Rinpočhe, kdo mě rozpoznal jako tulku.

K tomu tulkuovství bych chtěl říct tohle: když jsem byl ještě v matčině břiše, můj otec musel odjet někam daleko kvůli klášterním záležitostem. Byl tam jeden láma, kterého si místní lidé velmi považovali. Byl to otcův kamarád z dětství. Místní ho považovali za velkého mistra, měl dar jasnozřivosti. Můj otec se ho zeptal: “Moje žena je těhotná, bude v pořádku? Měla by brzo porodit.” Na to ten láma řekl, že porodí syna a bude to tulku. Měl bys mu dát jméno Thubten Namgjal Dordže. Můj otec neměl v povaze hned tak někomu věřit. Věřil významným lamům, ale ne každému. Ok, řekl, hlavně, že to bude v pořádku. Asi dva až tři dny na to spolu jeli vykonat nějaký rituál. Tenhle láma neuměl moc číst (smích). Dělali sur. Sur napsaný Za Patrulem Rinpočhe. Říkáme tomu Sur Zapatrul genma, celkem dlouhý sur. Četli ten Sur Patrul surgenma, ale nebylo tam uvedené, kdo to napsal. Ale lidé věděli, můj otec taky, že to je Patrul sur genma. Když ten sur udělali, tak se ten láma zeptal mého otce “Máš text Patrul Sur genma?” (smích) A on řekl, že jsme právě dělali Patrul surgenmu. Pomysel si, že ten láma nic neví, že ostatním lže. Že jen předstírá, že je jasnovidec. A tak nikdy tomu s tím tulku nevěřil. Mockrát se měl zeptal “Chceš se oženit?” Jako jestli chci být laik, mít ženu a rodinu. Ale já jsem nebyl do ženění, od dětství jsem si myslel, že půjdu do kláštera. Každopádně tyhle věci otec pověděl někomu cizímu, naší rodině nikdy neřekl, co vyslechl. Teprve mnohem později, potom co mě J.S. rozpoznal, jsem se to dozvěděl od někoho jiného. “Tvůj otec mi to pověděl, když ses narodil, ale on tomu lámovi nevěřil.“ Ten láma už nežije. Tak takle jsem se setkal s J.S. Mindrolling Tričhen Rinpočhem.

O: Mohl byste říct něco o své předchozí inkarnaci?

Tulku Dakpa Rinpočhe: Dobrá. Moje předchozí inkarnace se jmenoval Drubwang Rokza Sonam Palgje. Drubwang znamená mahasiddha... Taky je zvláštní, jak mě J.S. Mindrolling Tričhen Rinpočhe rozpoznal. Byl jsem jen obyčejný člověk nebo mnich, prostý mnich. Rinpočhe byl tak laskavý, opravdu moc laskavý. Ale i když mi projevoval zvláštní laskavost, nikdy neřekl, ty jsi velký láma nebo tak něco. Jednoho dne přijel jeden Rinpočhe, kterého jsem znal a zeptal se mě: “Mohl bys mi pomoct dostat se na návštěvu k J.S. Minling Tričhen Rinpočhemu?” Řekl jsem: “Samozřejmě, že ti můžu pomoct. Pojď se mnou, můžeme jít společně". Cestou jsme potkali pár lámů, kteří se ptali Rinpočheho, kam jde. Řekl: "Jdu za J.S. Mindrolling Tričhen Rinpočhem". A ti lamové se ptali: “Můžeme jít vámi?” Nikdy jsem ty lamy neviděl. A Rinpočhe řekl: “Samozřejmě, že můžete, bez problému". Takže nás šlo dovnitř asi pět nebo šest. A když jsme vstoupili, řekl jsem J.S. Mindrolling Tričhen Rinpočhemu: “Tohle je Rinpočhe z východního Tibetu.” Na to Rinpočhe řekl: “Ty jsi Tulku!” Já řekl: “Cože ..?” Pak jsem si pomyslel, Rinpočhe někdy moc dobře ví, kdo jsem, jako by mě dobře znal. Jindy zas ale netuší. Tak jsem si pomyslel: “Dneska mě asi nepoznává.” (smích). Tak jsem mu řekl: “Ne, Rinpočhe, jdu zrovna ze školy, ze šedry.” On na to: “Měli byste z něj udělat Tulkua.” Nic jsem si o tom nemyslel, říkal jsem si, že mě asi nepoznává. Každý mu dal kathak a vyšli jsme ven. A pak jeden z těch lámů nabídl katak mě a řekl: "Od teď jsi můj Tulku." Řekl jsem: “Takhle, prosím tě, nemluv. Jeho Svatost je velký mahasidha, může říkat leccos. Nesmíš mu hned věřit.” (smích) Trochu jsem se bál, že teď z toho budou něco dělat, jako třeba že přeruší moje studium. A ten láma povídá: "Ano, já vím, že je to velký mistr, proto věřím tomu, co říká.” Přišel, protože hledal svého Tulkua. Byl za Rinpočhem už předtím a teď se vrátil jenom, aby se ujistil. Věřil, že jsem tulku z jeho kláštera Drubwang Rokza Sonam Palgje. Pak mi chtěl obětovat katak, ale já ho odmítl. Znovu mi ho nabídl a tak jsme se chvíli přetahovali. Až ten Rinpočhe, kterého jsem znal, řekl: “Měl by sis ten katak nechat, je to příznivé znamení. J.S. to řekl jasně, tak to musí něco znamenat.” Tak jsem si ten kathak nechal a řekl jsem mu: “Nikomu to, prosím, neříkej. Pokud budu moct vykonat něco dobrého, určitě to udělám. Ale nikomu o tom, prosím tě, neříkej.” Žádal jsem ho, protože jsem z toho měl upřímnou hrůzu. On mi pak vysvětlil pár věcí, jak na to nahlížet. Jeho Tulku se jmenoval Drubwang Rokza Sonam Palgje, který byl mistrem ca lungu v tradici Longčhen ňingthig, jeden z hlavních žáků Do Khjence Ješe Dordžeho, který byl jednou z reinkarnací Džigme Lingpy a také učitelem Patrula Rinpočheho. Patrul Rinpočhe poslal do jednoho kláštera dopis, kde stálo: “Jako se všude rozprostírají bílá oblaka, je teď pouze jeden láma držitelem této linie, což byl Drubwang Rokza Sonam Palgje. Proto jdu, abych ta učení obdržel a ty bys měl jít se mnout.” Dza Patrul Rinpočhe poslal jeden dopis do kláštera a on to uměl zpaměti. Aby ukázal, že je vysoká reinkarnace, řekl něco takovéto.

Pak jsme zašli na čaj do jedné malé restaurace. Bylo to trochu zvláštní - najednou přijde tenhle láma řekne, že jsem jeho tulku. Byl to trochu šok. Pak jsme se rozešli a ten láma jel nejdřív do Manali. V Manali je ženský klášter a je tam jeden Khenpo, Khenpo Thubten, který studoval v mém předchozím klášteře, klášteře Gegong. On tam jel a řekl to tomu Khenpovi. Khenpo mě velmi dobře znal, dostal jsem od něj několik učení. Znali mě i jeho asistenti a mnišky. Ten láma nevěděl, že mě ten Khenpo a mnišky znají. Řekl: “Přijel jsem do Indie najít svého tulku a našel jsem ho v Mindrollingu (smích)“ a potom jsem slyšel od jiných lidí: “Slyšeli jsme, že jsi tulku” nebo “Ty jsi tulku?” Teď jsem se začal opravdu bát. Schovával jsem se. Toho lámu jsem od té doby neviděl, asi až za tři nebo čtyři měsíce přijel s dopisem o mém rozpoznání od J.S. Minling Tričhena Rinpočheho a taky od J.S. dalajlamy a mnoho dalších dopisů a všechny mi je předal. Schoval jsem je, aby je nikdo neviděl a dělal jsem jakoby nic. A pak se o tom začalo u nás na univerzitě mluvit, až mi můj spolubydlící jednou povídá: “Lidi říkají, že jsi tulku, je to pravda?” “Ne, ne, to jsou fámy, nejsem tulku,” řekl jsem. Dlouho jsem se to snažil tajit, ale už to dál nešlo. Asi po roce mě Khočhen Rinpočhe požádal, abch za ním přišel. Řekl mi: “Byl jsi rozpoznán jako tulku.“ Pořádně mě to vylekalo. Samozřejmě že o všem věděl a povídá: “Je mi moc líto, že jsem do teď nevěděl, že jsi tulku. Zatím jsi byl u nás jenom mnichem, ode dneška musíš zaujmout místo tulků”. I když v tradici Mindrollingu se nic moc speciálního kolem tulků nedělá, dal mi kathak a řekl to celému klášteru. Nakonec jsem ten dopis ukázal spolubydlícímu, dost jsem ho naštval. “Jak můžeš být ke mně takový, proč jsi mi to neřekl dřív?”

Takže moje předchozí reinkarnace byl velký mistr. Místní říkali, že jednou se v oblasti Dzačhuka objevila naráz reinkarnace Vadžrapániho, Avalókitéšvary a Maňdžušrího. Reinkarnace Avalókitéšvary je Dza Patrul Rinpočhe, reinkarnace Maňdžušrího je Mipham Rinpočhe a reinkarnace Vadžrapániho je Drubwang Rokza Sonam Palgje. V tomhle kraji ho téměř každý zná jako reinkarnaci Vadžrapániho. Loni v březnu jsem byl v Čhengdu a setkal se tam s jedním místním Khenpem a taky jedním Tulkuem z kláštera Gegong a ten znal taky jednoho Khenpa z Dzačhuky a tak jsme spolu diskutovali různé věci. Probírali jsme také bön. A tenhle Khenpo říkal o bönu samé dobré věci. A pak, jenom abych ho trochu poškádlil, jsem řekl: “Když je to tak dobré, proč se Guru Rinpočhe zřekl všech, kdo praktikovali bön? Když je to tak dobré, proč Khenčhen Šantárakšita nemohl předávat žádná učení kvůli rušivým silám bönistů? Musel se vrátit. Proč se to stalo?" A pak řekl: “Ty si ten svůj problém pořád držíš". Khenčhen Šantárakšita je považován za reinkarnaci Vadžrapániho. A tehdy měli praktikující bönu problémy se Šantárakšitou. Proto můj přítel řekl: “Ty si ty své problémy pořád držíš.” Myslel tím, že si ty problémy pořád pamatuju. V kraji Dzačhuka považují Drubwang Rokza Sonam Palgje za jednu z reinkarnací Vadžrapániho. A já jsem třetí reinkarnace Drubwang Rokza Sonam Palgje. Pro mě to neznamená nic než jméno, žádné zvláštní vlastnosti, nic. Vadžrapáni je hodně daleko. (smích)

O: Jak jste se dostal na západ?

Tulku Dakpa Rinpočhe: Když jsem byl na škole v Mindrollingu, u nás trvá studium 9 let, tak když jsem byl v sedmém ročníku, v Belgii působil Ranyak Patrul Rinpočhe, který tam vedl dzogčhenové centrum. Z toho centra mě pozvali, abych k nim přijel na prázdniny, protože jsme ve škole měli tři měsíce volna. Tak jsem tam přijel a učil tibetskou abecedu. Tou dobou jsem neuměl moc anglicky. Pak jsem jel do Evropy podruhé, tentokrát do Švédska a tam jsem potkal nějaké lidi z Finska. Požádali mě, abych tam přijel. Řekl jsem, že přijedu a oni mě požádali, abych jim dal učení o esenci Pradžňápáramity. Kvůli problémům s překladem jsem v těch dvou hodinách stihl vysvětlit jenom název Pradžňápáramita. V té době jsem už trochu povědomí o Pradžňápáramitě měl. Ale skutečný výklad k Pradžňánapáramitě jsem dát nemohl, protože tam nebyl žádný překladatel. Další rok mě požádali, abych přijel znova, tak jsem přijel a postupně se s těmi lidmi víc seznamoval. Věděl jsem, že tam není žádný láma - sami mi to říkali a žádali mě, abych zůstal déle. Tak jsem jednou přijel na delší dobu a už jsem tam zůstal. Takhle to bylo.

Tulku Dakpa Rinpočhe poskytl tento rozhovor na Slovensku v květnu 2015.