Sey Rinpočhe

Sey Rinpočhe se narodil v retreatovém centru Taktsey v Sikkimu, v roce 1963, kde jeho otec jogín Apho Rinpočhe sídlil se svojí rodinou po náročné cestě z Tibetu. Poté co se o narození toho chlapce dozvěděl Thuksey Rinpočhe, velký mistr a regent linie Dugpa Kagjü, putoval do Dardželingu aby ho uviděl. Udělil chlapci společně s opatem Dukpa kláštera v Dardželingu, sliby Genyen a pojmenovali ho Ngawang Gelek Namgjal. Aby odstranili překážky pro jeho život, udělili mu zplnomocnění praxe Čhöd. Když byly Sey Rinpočhemu dva roky, následovníci učení Šhakja Šhrího z oblastí Ladakhu, Zanskaru a Lahaul se dověděli o přítomnosti duchovních a rodových následovníků této linie v Indii a pozvali Apho Rinpočheho aby žil v jejich oblasti a převzal jejich vedení a učení. Tak se rodina přestěhovala ze Sikkimu do západního Himaláje. V té době, Lama Takna Rinpočhe a další následovníci Tripon Pema Čhögjala v Indii, požádali jeho Svatost Dudžom Rinpočheho o věštbu aby určil jak je to s inkarnací jejich učitele. Odpověděl jim dopisem, v kterém uvedl, že mladý syn Apho Rinpočheho je reinkarnací, až bude velkou službou pro Dharmu, pokud provedou určité rituály k poctě Třech kořenů. Věštba byla později ještě dále potvrzena, když chlapec uviděl kresbu Hory Meru se čtyřmi kontinenty, namalovanou jeho předchozí inkarnací, jenž byla v opatrování pomocníka Čhoidhena, a prohlásil, že patří jemu a dožadoval se navrácení. Pomocník pak o tom informoval všechny žáky Tripon Čhögjala. V roce 1967 byl Sey Rinpočhe posazen na trůn jako reinkarnace Tripon Pema Čhögjala, během velkolepého obřadu provedeného v Dalhouse v Indii. O rok později mu jeho otec předal veškerá učení a zplnomocnění od Šhakja Šhrího.

Apho Rinpočhe a jeho rodina strávili tři roky v Ladakhu, během kterých založil místo pro tříleté ústraní v Gotsang a Khjepang. V roce 1968 odešli se usadit do Manali. Zde Apho Rinpočhe založil svůj vlastní klášter. Za pobytu v Manali obdržel Sey Rinpočhe úplná zplnomocnění a transmise učení Třech kořenů a Třech klenotů od 8. Khamtrul Rinpočheho. V roce 1970 pak cestoval do Tašhi Džongu aby obdržel „Šeptaných pokladů“ (Ngak Dzo) od Dilgo Khjence Rinpočheho. Od něj rovněž obdržel sliby Upasaka a závazek bódhičitty, a dále zplnomocnění na „Tajné shromáždění Dákiní“ Čhetsun Nyingthik, a mnoho dalších učení.

V roce 1974 byl Sey Rinpočhe svým otcem svěřen do péče Khjabdže Thuksey Rinpočheho a Khenpa z Norjangu v Dazdželingu, s tím že on sám již nebude dlouho naživu. Pak v tom samém roce Apho Rinpočhe zemřel. Sey Rinpočhe pak odešel do Thuksey Rinpočheho Kláštera, jenž byl hlavním sídlem tradice Dugpa Kagjü v exilu. Zde podstoupil intenzivní čtyřleté ústraní společně s Jeho Svátostí Gjalwa Drukpou. Zde obdržel přípravné praxe k mahámudře jakož i cyklus všech učení Dugpa Kagjü linie. S hlavní iniciací nazvanou „Náhrdelník Vadžer“, s Mahakálou, Čakrasamvárou, Vadžra Joginí, atd. Od Thuksey Rinpočheho dále obdržel předání „Sedmi svrchovaných bodů vzájemné závislosti“, „Šest bodů jedné chuti“ ,atd. V té době se hlavně věnoval jednobodovému samádhi. A před tím než zemřel mu Thuksey Rinpočhe předal učení „Sedmi Gedžor kontemplací drukpů“.

Po odchodu Thuksey Rinpočheho z tohoto světa v roce 1983, odešel Sey Rinpočhe do Bhútánu studovat a praktikovat pokročilé jogínské praxe pod vedením Lopon Sonam Zangpa, realizovaného žáka Tokden Šhakja Šhrího. Ten po smrti svého mistra v roce 1919 zůstal žít v Tibetu po dalších deset let učil a vedl studenty Šhakja Šhrího.

Později začal více působit v Bhútánu, v mnoha významných klášterech. Ale nicméně podobně jako jeho učitel, byl jogínem žijícím převážně na ústraní a žil a vyučoval své žáky v hlubokých lesích a na pustých místech. Lama Sonam Zangpo pečoval o Apho Rinpočheho když byl mladý a otec mu brzy zemřel. Vyučoval ho v té době dzogčhenu a mahámudře. Sey Rinpočhe od něj obdržel instrukce k Šesti jógám Náropy, a pak je usilovně praktikoval v malé chatce v pustině. Úspěšně podstoupil zkoušky z praxe Tummo tak, že usušil bílé roucho namočené v ledové vodě na svém těle tak že vyzařoval vnitřní teplo. Na konci svého učení v Bhútánu mu Lopon Sonam Zangpo řekl, „Ty jsi držitelem všech mých transmisí, nyní si je obdržel všechny, nebudu ničeho litovat když teď, jako starý člověk, zemřu.“ Dále Sey Rinpočhe obdržel transmise od Adeu Rinpočheho, včetně „Pěti řad Hněvivých božstev“, „Pěti druhů sádhán“, Mahakáli a Mahakálí, „Náhrdelníku vadžer“, sto sádhán a řadu dvaceti osmi zplnomocnění, a Guru pudžu Marpy, Milaräpy a Gampopy. Dále byl u Dilgo Khjentse Rinpočheho od nějž obdržel soubor ňingmapovského učení nazvaný „Rinčhe Terdzod“ a další tantry ústního předání. Studoval také buddhistickou dialektiku a Pradžňapáramity z tradice Gelugpa, po tři roky v Institutu buddhistických studií v Dharamsale.

Když v roce 1984 zemřela jeho matka, vrátil se do Manali aby se staral o rodinný klášter a pokračoval v působení svého otce. Zde se také oženil, aby vyplnil přání svých mistrů, pro zachování rodové linie a pokračoval ve své praxi pod vedením opata kláštera, pokročilého jogína Gegen Khjentse Rinpočheho, který byl žákem Tripon Pema Čhögjala. Po jeho smrti Sey Rinpočhe rozvinul svoje aktivity a předával učení a transmise od svých učitelů. Pečuje dále o svůj klášter a retreatová centra založená jeho otcem. Věnuje se zde hlavně vyučování a předávání Šesti jóg Náropy. Rozvíjí zde také další humanitární aktivity pro prospěch regionu.